Trump vidí Čínu jako strategického soupeře. Bude chtít potlačit nejen její ekonomický, ale i politický či vojenský vliv, říká washingtonský profesor

Na začátku března by podle dohody z prosincové schůzky v Buenos Aires měly Washington a Peking představit plán, který by zažehnal doutnající americko-čínskou obchodní válku. Jak ale říká profesor Daniel Hamilton, ředitel Institutu zahraničních studií na Univerzitě Johnse Hopkinse ve Washingtonu, obchod je jednou z oblastí globálního strategického soupeření mezi USA a Čínou.

HN: Čína po Buenos Aires už oznámila, že je připravena k ústupkům. Chce kupovat více amerického zboží, zemědělských produktů a také plyn. Není to náznak, že Trumpova politika nese výsledky?

Na hodnocení je příliš brzo, ale podstatné je, že obchodní třenice jsou z pohledu Trumpovy administrativy skutečně jen špičkou čepele mnohem obecnějšího tlaku na Čínu. Prezident a jeho lidé Čínu vidí jako globálního strategického soupeře. Tato administrativa se bude snažit Čínu nejen zastavit, ale i potlačit její vliv. Nejen ekonomicky, ale politicky, vojensky, kulturně, na co si vzpomenete. Celé je to mnohem větší, než je "jen" obchodní válka. Je to mimochodem vidět i na nové strategii Trumpovy administrativy pro Afriku, která je ve skutečnosti celá o Číně. A například Rusko sice Bílý dům vidí jako nebezpečí, ale mocensky spíše na sestupu. Tím systémovým, strategickým soupeřem je Peking.

HN: Pokud jde ale o samotné obchodní třenice, jak to nazýváte, není výsledkem Trumpova tlaku, že se růst čínské ekonomiky zpomalil, maloobchodní prodej klesl? Například odbyt aut šel výrazně dolů.

Ne, to si nemyslím. Všechny propočty, které jsem viděl, ukazují, že americké kroky zatím neměly na čínskou ekonomiku podstatnější dopad. Je tak velká, že její určité zpomalení je podle mě spíše součástí, příznakem globálního zpomalení, které začínáme pozorovat.

A také to souvisí s tím, že Čína se snaží posunout svůj prioritně proexportní ekonomický model směrem k větší domácí spotřebě a to je velmi složité. Podle mě jsou to tyto faktory, nikoli obchodní spor s USA, co způsobuje zpomalení tempa čínského růstu.

HN: Politicky − i vzhledem k jeho šancím na znovuzvolení v roce 2020 − by ale prezident Trump viditelný výsledek potřeboval. Sliboval snížení, nebo dokonce vyrovnání obchodního deficitu s Čínou. Může se mu to podařit?

Nevím, jak toho chce dosáhnout. Nic z toho, žádné ústupky, které Čína udělala nebo ohlásila, nepomohou. Primárně nejde o obchodní politiku, ale o zásadní strukturní rozdíly mezi americkou a čínskou ekonomikou. Americká ekonomika je velká, měla by být velkým vývozcem. Jenže ve srovnání s Čínou nejsme na exportu ani zdaleka tak závislí. Většina amerických společností dává přednost zahraničním investicím před zahraničním obchodem.

A z druhé strany, importní potenciál Číny, především pro americké zemědělské produkty, by se mohl zdát obrovský. Jde však stále o centrálně řízenou ekonomiku, kterou nelze jen tak otevřít − to jde přímo proti srsti komunistickému názoru, který chce mít věci pod kontrolou. Takže to vůbec nepůjde snadno, ani jedna země není strukturně připravena na to, aby se obchodní deficit podařilo rychle snížit. A cla a sankce na tom nic nezmění. Zároveň je ale zřejmé, že Trumpova administrativa bude i jinak zesilovat svůj tlak, že chce použít různé prostředky.