Tři a půl miliardy korun, které stát investoval do výstavby jednoho inkasního místa, tzv. JIM, se podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu rozplynuly v projektech, které s ním neměly nic společného. Připomeňme, že projekt JIM měl zjednodušit komunikaci občana se státem, aby s daněmi, cly a sociálními odvody nemusel obíhat každou instituci zvlášť. Nakonec to občan sice zaplatil, výsledku se ale nedočkal.
Peníze stát utrácel zajímavě. Jenže nejde ani tak o výdaj například za stroboskop, který zaujal poslance sněmovního kontrolního výboru, jako o to, že přes 80 procent prostředků vyčerpalo Generální finanční ředitelství, které z peněz hradilo běžné výdaje na IT, platy zaměstnanců či opravy budov. Pokud by podobně nakládala s penězi s jednoznačným určením (tedy na JIM) jakákoliv firma, kterou finanční ředitelství kontroluje, skončila by bledě. Utrácení za jiné než schválené věci "finančák" ostatním nepardonuje. Sobě ano, sám od sebe pokutu nedostane.
Zpráva NKÚ o penězích vyhozených na projekt je zajímavá nejen rozdílným přístupem berního úřadu k sobě a k jiným. Poukazuje také na duplicity informací v různých systémech IT, na to, že tyto systémy spolu "nemluví" a že stát je, přestože stojí miliardy, většinou ani nevlastní. Koncem roku 2017 ministerstvo práce upozornilo, že ve státních úřadech funguje přes osm tisíc informačních systémů, které většinou nekomunikují. Co se změnilo?
Co se dočtete dál
- Na co má stát takové množství informačních systémů, když občanovi neulehčují život?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
