Staré časy Jana Štětky: Novinářští průkopníci versus apatie Čechů

České žurnalistice je 300 let. Dne 4. února 1719 začaly vycházet Pražské poštovské noviny, první česky psané periodikum. Odvážný počin pomohl vzkřísit češtinu, zašel však na nezájem obyvatelstva. Je to už ohraná písnička: nemít novináře, musel by si je tým prezidenta Miloše Zemana nejspíš vymyslet. "Jenom blbec rodu novinářského může úmyslně zaměnit seznamování s postoji s ovlivňováním," kopnul si nejnověji Zemanův kancléř Vratislav Mynář do žurnalistů, když se snažil vysvětlit své schůzky se soudci, kde se zajímal o průběh živých kauz. Sluší se panu kancléři připomenout, že právě v těchto dnech slaví česká žurnalistika úctyhodné výročí své profesionální existence.

První česky psané periodikum začalo vycházet v době "hlubokého germanizačního temna", řečeno terminologií Aloise Jiráska, a neslo tehdy běžný šroubovaný název "Sobotní/Outerní pražské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející s obzvláštním Jeho císařské a královské Milosti nadáním obdarované". Ovšem brzy se mu začalo zkráceně říkat Pražské poštovské noviny.

Mimochodem, představitelem "rodu kancléřského" čili jakýmsi Mynářovým předchůdcem byl tou dobou kancléř Království českého Leopold Anton Joseph Schlik zu Bassano und Weisskirchen. Hrabě Šlik byl bohatý a nemovitostmi oplývající voják a diplomat, žijící převážně ve Vídni.

Obrozenecký počin

Ale zpět ke startovní čáře české novinařiny. Ta se nachází na východní straně Uhelného trhu na pražském Starém Městě, kde dříve stával dům U Zlatého kříže. V něm si počátkem 18. století vybudoval dílnu tiskař a vydavatel Karel František Rosenmüller. Rodák z Prahy byl nejen podnikavý, ale i světaznalý muž a především český vlastenec, který těžce nesl tehdejší ústup a úpadek českého jazyka. Když v mládí sloužil v družině císařského legáta Františka Antonína Berky z Dubé a procestoval řadu evropských zemí, neušlo mu, že všude už vycházely noviny v místním jazyce. V Království českém však existovala jen německy psaná periodická tiskovina − tiskový monopol měl Karel Ferdinand Arnolt z Dobroslavína, který od roku 1690 vydával list Prager Postzeitungen. To Rosenmüllerovi vadilo, protože "čeština ve vzácnosti, obšírnosti a libosti všem jiným se rovná," jak prohlašoval.

A tak se rozhodl zaplnit díru na trhu. Požádal českou dvorskou kancelář ve Vídni o udělení desetiletého privilegia na tisk periodických tiskovin v češtině, které mu bylo na příkaz císaře Karla VI. uděleno 22. listopadu 1718. O dva měsíce později − 25. ledna 1719 − už vydal pilotní číslo, nebo spíš reklamní leták s názvem Předchůdce českého postyliona, v němž vysvětlil svůj podnikatelský nebo spíš vlastenecký záměr. "Z oné lásky," píše, "kterou jakožto pravý vlastenec k mé nejmilejší vlasti, tj. k národu a jazyku českému po vše časy zachovávám, pro ty vše spoluvlastence mé, kteří − jak na pravé syny sluší − s jazykem matky své milé nepohrdají, nýbrž jej zachovati, rozmnožiti a v květ uvésti vinšují."

A pak už nastal den D, 4. únor, kdy vyšlo první číslo. Výši nákladu neznáme, odhadem snad 500 až 1000 výtisků, víc zájemců nebylo. Jak připomínají Petr Bednařík, Jan Jirák a Barbora Köpplová v knize Dějiny českých médií, spolu s prvním číslem vyšel dvanáctistránkový sešitek, kde se čtenářům pro lepší orientaci vysvětlovaly souvislosti nutné k pochopení domácí i zahraniční politiky, ale také tam byl třeba i seznam císařských pluků.