Česká cesta k depolitizaci úřadů končí repolitizací

Některé věci prostě Čechům nejdou. Například celých sto let existence samostatného státu se česká společnost jen obtížně potýká se souběžným fungováním více suverénních politických partají.

Nejen pod tlakem cizích mocností tu pluralitní systém opakovaně upadá v ideově jednotnou provinční věrchušku plnou znesvářených frakcí. A podobně se u nás nedaří vybudovat to, co je na Západ od Česka samozřejmostí a co tu bylo už za starého mocnářství. Totiž nepolitickou státní správu. Nejnověji to ukázalo úterní hlasování ve sněmovně. Koalice ANO a ČSSD za pomoci KSČM a SPD přehlasovala veto Senátu a schválila vládní návrh změny služebního zákona. Fakticky se jedná o repolitizaci státní správy.

Státní tajemníky na ministerstvech, kteří dosud spadali do kompetence na šest let jmenovaného "superúředníka", bude napříště moci odvolávat vláda. A to na základě pouhého podnětu příslušného ministra. Stačí, když některý z členů kabinetu shledá, že jeho tajemník "narušil důstojnost své funkce" nebo "ohrozil důvěru v nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování" (oba "gumové" důvody jsou novinkou schválené novely) a nepohodlný šéf úředníků na dotyčném ministerstvu si může balit kufry. Nemá už smysl hrát komedii a tajemníky nadále nazývat státními. Teď půjde o tajemníky ministerské, respektive vládní.

Je tragikomické sledovat, jakými zástupnými důvody vládní tábor obhajuje neobhajitelnou změnu. "My jsme úřednická vláda. My jsme to hnutí, které depolitizovalo státní správu, protože máme ve vládě úředníky, máme ve vládě lidi, kteří byli nominováni, ale nejsou členy hnutí. Nikdo nechce dělat žádné čistky, my to neděláme," tvrdí pre­miér Andrej Babiš. To je ovšem argumentace na úrovni fousatého vtipu, že Tatra 613 bylo lidové auto, protože v něm jezdil pracující lid prostřednictvím svých zvolených zástupců.