Důchodová nereforma je větší, než se zdá

Nová, v pořadí už pátá důchodová komise si alespoň na první pohled žádné velké cíle neklade. Slovo penzijní reforma je v tuzemské politice, zdá se, naprosto neslušné, stejně jako představa, že se část státního důchodu vyčlení do soukromého spoření. Hlavní úkoly komise jsou proto "jen" dva, a to zajistit stejný důchod těm, kteří mají fyzicky náročné povolání, jež se nedá provozovat do 65 let, a také vyřešit problém nízkých důchodů žen oproti tomu, co pobírají muži. Ve skutečnosti platí, že pokud důchodová komise splní "alespoň" toto, je to více, než by se mohlo zdát.

Podle důchodových statistik mají ženy v průměru o 21,5 procenta nižší důchod než muži. Starobní důchod v plné výši ke konci září 2018 (poslední dostupná statistika) pobíralo 943 tisíc mužů a 1,466 milionu žen. Pokud by chtěl stát skokově dorovnat rozdíl mezi pohlavími tím, že by se ženám přidalo tak, aby braly jako jejich mužské protějšky, musel by okamžitě každý měsíc do systému přihodit minimálně tři a půl miliardy korun (vztaženo k důchodům loni v září, letos po navýšení důchodů ještě víc), za rok tedy minimálně 42 miliard. Pokud by se to samé mělo vztahovat i na tzv. předdůchody, musel by přidat ještě 9,7 miliardy korun navíc. Což představuje minimální okamžitý čistý výdaj přes padesát miliard ročně, aniž by bylo jasné, kde na to rozpočet vezme. Protože platí, že ženy mají nižší důchody, neboť odvádějí do systému méně − za prvé mají nižší platy a za druhé tráví nějaký čas mimo systém, protože se věnují výchově dětí.

Současně platí, že ženy žijí déle než muži, a tím pádem pobírají déle důchod. A ve vyšším věku početně převažují. Pokud dokáže nová důchodová komise vyřešit byť i jen tuto ženskou otázku a řekne, kde vezme peníze, udělá více, než by se od kohokoliv dalo čekat. To samé platí od jakékoliv vlády, která dokáže takové navýšení prosadit. Už jen proto, že cest, jak k tomu dospět, není moc a ani jedna není politicky ani společensky populární: nabízí se buď zvýšit odvody všem a přidat víc jen ženám v důchodu jako odměnu za výchovu dětí. Nebo se sníží plošně beztak nízké důchody mužům, a co se "ušetří" na nich, přidá se ženám. Což by možná byla varianta příhodná pro rozpočet, ovšem neexistuje příčetný politik (ani analytik), který by něco takového i jen naznačil.

Podobné je to i s řešením dřívějších důchodů pro pracovníky v náročných profesích. Připomeňme, že o něčem podobném uvažovala i exministryně práce za ANO Jaroslava Němcová loni v dubnu. Chtěla definovat povolání, kde by lidé mohli plošně odcházet dříve do důchodu, a chtěla, aby firmy za takové zaměstnance odváděly více peněz do důchodového systému, což by vlastně předdůchody zaplatilo. To, že o podobném plánu firmy, které si už nyní stěžují na extrémně vysoké odvody na sociální pojištění, nechtějí slyšet, nepřekvapí. Nicméně překvapením by bylo, kdyby se alespoň současná komise dokázala shodnout na tom, co je a co není náročné povolání a kdo si delší důchod zaslouží.