VŠE o...dani z digitálních služeb

Daň z digitálních služeb má být krátkodobým řešením nízkého efektivního zdanění nadnárodních digitálních společností, typově podniků provozujících sociální sítě, on-line vyhledávače a sdílené digitální platformy. Zisky takových firem jsou často generovány z reklamy, ze zprostředkování kontaktu uživatelů či prodeje získaných uživatelských dat.

Současný systém zdanění přeshraničních příjmů, mezi něž patří i příjmy z digitálních služeb, nespojuje zemi zdanění takových příjmů s umístěním uživatelů daných platforem. Jejich zdanění se přesouvá do země poskytovatele služby, často mimo Evropskou unii. Komplexní změna mezinárodních daňových pravidel je zdlouhavá, proto se v podobě daně z digitálních služeb hledá rychlejší, prozatímní řešení.

Návrh směrnice o společném systému daně z digitálních služeb Evropská komise předložila v březnu loňského roku. Daň navrhla jako tříprocentní daň z obratu z digitálních služeb pro společnosti s celosvětovým ročním příjmem nad 750 milionů eur a zároveň ročním příjmem v rámci EU nad 50 milionů eur. Nyní předpokládá její zavedení od roku 2022.

Výnos této daně, která by mohla být odvedena prostřednictvím jednoho správního místa pouze v jednom členském státě, má být rozdělen mezi členské státy podle počtu uživatelů daných služeb. Evropská komise při předložení návrhu odhadovala příjmy z této daně na pět miliard eur s tím, že daň postihne zhruba stovku nadnárodních firem působících na evropském trhu.

Daň z digitálních služeb je navržena jako řešení dočasné, rychlé, avšak ne zcela koncepční. Nekoncepčnost návrhu je problematická a komplikuje dosažení jednomyslné shody unijních států nutné pro její zavedení. Daň je předložena jako obratová, stojící mimo současný systém smluv o zamezení dvojího zdanění upravujících daně z příjmů. Zároveň je předpokládána možnost jejího odpočtu od základu daně z příjmů, jež tak snižuje dopad případného dvojího zdanění.

Zavedením jednotné daně z digitálních služeb chce EU omezit různorodá jednostranná opatření ze strany členských států vedoucí ke zdanění digitálních aktivit. Nicméně v posledních letech v národních legislativách jednotlivých členských států přibývá opatření směřujících k určité formě zdanění digitální ekonomiky. Státy tím dávají najevo nejen snahu o zdanění digitálních služeb, ale i fakt, že oblast příjmových daní je především v jejich kompetenci. V posledních letech určitou formu zdanění digitální ekonomiky zavedly například Maďarsko, Itálie či Slovensko.

Francie a Německo společným prohlášením z konce loňského roku přispěly k diskusi o unijní dani z digitálních služeb návrhem na její omezení pouze na umístění cílené reklamy na digitální rozhraní. Zároveň navrhují dřívější zavedení daně již od roku 2021, s omezením účinnosti nejdéle rokem 2025, pokud se dříve nenajde širší dohoda na úrovni OECD. Tento návrh posunul diskusi o dani z digitálních služeb k možné variantě daně z digitální reklamy.

Na Vysoké škole ekonomické v Praze se, jako příspěvek k probíhajícím diskusím, dne 22. února 2019 koná mezinárodní konference "Digital Taxation Forum" zaměřená na oblast zdanění digitálních služeb a související témata zdanění digitální ekonomiky.