Peníze Leoše Rouska: Ekologie si žádá megadluhy

Od velké finanční krize způsobené nejdříve levnými a pak drahými úvěry na bydlení ve Spojených státech uplynulo jedenáct let. Mělo by jít o dost dlouhou dobu na zotavení a současně příliš krátkou na zapomnění. Léčbu následků hypotečního šílenství, jež zatřáslo ekonomikami na obou stranách Atlantiku i Pacifiku, nechme stranou. Zaměřme se na ztrátu paměti.

Zapomínání toho, že zprvu snadno zvládnutelné úvěry mohou rychle přerůst v noční můru, je chronický neduh, kterým lidstvo trpí odnepaměti. V poslední době se projevil u části americké Demokratické strany.

Tito politici v čele s devětadvacetiletou kongresmankou Alexandrií Ocasio-Cortezovou začali hlásat, že federální vláda se nesmí bát nových dluhů v doslova XXL rozměrech. Jen tak mohou USA odvrátit ekologickou katastrofu, do které se řítí celý svět.

Jak je v americké politice zvykem, mladá politička a její spojenci svou vizi přirovnávají k jiným významným historickým obdobím. Projekt nazvali Zelený nový úděl (anglicky Green New Deal) podle programu Nový úděl, v rámci kterého země vybudovala mimo jiné síť vodních elektráren a tím umožnila prezidentu Franklinu Delanu Rooseveltovi překonat Velkou hospodářskou krizi způsobenou burzovním krachem v roce 1929.

I proto nazývají mladou političku její příznivci iniciálami jejího jména: AOC. Kromě Roosevelta a pozdějšího prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho se něčím podobným nemůže pyšnit mnoho amerických politiků, natož političek.

Na rozdíl od FDR a JFK, který například dostal americké astronauty na Měsíc, si ale AOC musí svou slávu teprve vydobýt. Podobně jako oba slavní prezidenti se rozhodla jít cestou velkých dluhů. Bohužel ale zapomíná, že FDR, JFK a jejich nástupci v úřadu amerického prezidenta měli vždy jednu nohu na brzdě. Dluhy, o které opírali svá hospodářská opatření, byly výrazně menší než ty, o nichž uvažuje AOC.

Všichni jste skrblíci

V míře zadlužení drží zatím prvenství FDR. Na vině jsou na tehdejší dobu astronomické vládní výdaje na výzbroj americké armády a jejích spojenců během druhé světové války. V letech 1945 až 1946 dosahovala míra vládních dluhů USA takřka 120 procent hrubého domácího produktu. Součet všeho, co Američané, ať už jako jednotlivci nebo pod křídly podniků, vyrobili a prodali za jeden rok, by v poválečném období stačil pokrýt jen 83 procent státních dluhů.

Dluhy lze splácet postupně, je ale třeba jejich míru držet na uzdě a nejlépe zhruba na dvou třetinách hodnoty HDP. To platí také u hypoték. Není zdravé, aby dluh převýšil 70 procent hodnoty nemovitosti v době její koupě.

Pro zadlužení americké vlády platilo toto pravidlo do září 2008. Tehdy skončil léta trvající hypoteční mejdan. Aby předešli úplnému kolapsu finančního systému, ekonomické recesi a nezaměstnanosti ve stylu 30. let, začali prezidenti George W. Bush a po něm Barack Obama ve velkém utrácet. Zadlužení americké vlády v poměru k HDP země vzrostlo z 82 procent v roce 2009 na současných 105 procent.