Samoorganizující se komuna s názvem ČEZ

Když šéfové ČEZ mluví o vývoji zisku, odvozují ho v první řadě od vývoje ceny silové energie. Za tu ČEZ prodává svou produkci a má z ní většinu příjmů. Ostatní je při prvním přiblížení zanedbatelné. Výroba elektřiny je poměrně stálá, pokud tedy ČEZ zrovna nemusí odstavit některý z jaderných bloků kvůli nedodržení předpisů hlídajících kvalitu údržby. Sílu na to, aby dlouhodobě hýbal trhy, nemá. Cenu v podstatě jen přijímá. ČEZ navíc prodává velkou část produkce s předstihem (spekuluje jen s relativně malým balíkem) a tuto politiku ze zásady nemění.

Od výhledu zisku a dividend se odvíjí vývoj akcií, přičemž velkou roli hrají tržní podmínky. Třeba jak se investoři dívají na energetický sektor a kapitálový trh jako celek. V tom se samozřejmě hodně promítají i globální okolnosti, které Česko nemůže ovlivnit.

Kde tedy najdeme vliv výkonu manažerského týmu s šéfem představenstva v čele? Jistě existuje, ale je ve střednědobém období vůbec detekovatelný? Není náhodou kurz akcií firmy mnohem více závislý na dávných rozhodnutích politiků a lidí, kteří už v ČEZ nejsou? A není nakonec nejdůležitější dopad tržních fluktuací, tedy při pohledu z Duhové ulice, kde má skupina adresu, v podstatě náhoda? Přes to všechno je v polostátním ČEZ zvykem odměňovat manažery za to, že akcie rostou. V rámci opčního programu je mohou nakupovat a prodat na burze za vyšší cenu. Když naopak akcie klesají, mají smůlu, přičemž to vůbec nemusí být důsledkem jejich kroků.

Vše řečené platilo po celých 18 let. Od roku 2001, kdy valná hromada ČEZ opční program schválila, se u moci vystřídalo 12 vlád, kabinetem Miloše Zemana počínaje. Žádná opční program nezrušila, a akciemi se tak management "motivuje" i dnes.