Dvakrát za rok se v květinářství utvoří fronty mužů, aby koupili ženě kytku. Ženy mají trochu smůlu, protože jsou tyto dva dny těsně za sebou. V polovině února vyžene muže do květinářství Valentýn a 8. března Mezinárodní den žen. Takto z vnějšku vypadají oba dva dny podobně. Kytka jako kytka. Jenomže není svátek jako svátek. Mezinárodní den žen si připomínáme více než sto let. Na jeho počátku stály demonstrace a nebyly to demonstrace za hezkou kytku, ale demonstrace za rovnoprávnost. Obvykle se soudí, že má tento den kořeny v protestech švadlen, které v únoru roku 1908 vyšly v počtu několika tisíc do ulic New Yorku. Demonstrovaly za volební právo, zkrácení pracovní doby a zvýšení mezd.

Od protestů newyorských švadlen uběhlo více než jedno století, dvě světové války a jedna studená. Dost času, aby se elementární požadavky statečných žen naplnily. Že by ženy neměly volební právo, si už neumíme představit. Byť ve Švýcarsku, zemi, která je dnes vydávána za vzor demokracie, si ženy musely na volební právo počkat až do roku 1971, a v jednom švýcarském kantonu dokonce až do roku 1990. Pracovní dobu se rovněž podařilo přiblížit lidským možnostem, byť je současný čtyřicetihodinový pracovní týden daleko za očekáváním, které měli lidé před sto lety vůči budoucnosti.

Ženy dnes mohou vykonávat stejnou práci jako muži. Během uplynulého století pronikly do všech oborů, i když na začátku stálo obvyklé: Tohle přece žena dělat nemůže! Může. Ženy jsou vidět na všech pozicích, od řidiček autobusů po astronautky. Jenomže jedna věc vidět není a zůstává skrytá za touto viditelnou rovnoprávností.

Zbývá vám ještě 60 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 159 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
Máte již předplatné?
Přihlásit se