Staré časy Jana Štětky: Prokešův puč 1949 - Když vojáci křísili za politiky demokracii

Stejně jako před osmdesáti lety v březnu 1939 i před sedmdesáti lety na jaře 1949 bylo už v naší zemi dobojováno. Část demokratických politiků byla umlčena, jiní opatrně kolaborovali s nastolenou diktaturou, další sledovali neblahou proměnu poměrů z exilu. Politickou cestou už zkrátka protektorát Čechy a Morava ani komunistický režim odstranit nešlo.

Je proto paradoxní, že poslední naděje se v obou letech upínaly zrovna k těm, jimž politici během mnichovské krize v září 1938, stejně jako v únoru 1948 zabránili "promluvit". Totiž k vojákům.

Už pár dní po nacistické okupaci vznikla vojenská odbojová organizace Obrana národa, jejímž cílem byla příprava národního povstání. Nezdařilo se, hnutí bylo čtyřikrát zdecimováno vlnami perzekucí a během války se rozpadlo. A přesto i na jaře 1949 kdekdo z Čechů znovu věřil, že demokracii brzy zázračně obnoví vojenský převrat či povstání. "Dávám bolševikovi rok, maximálně dva," vystihuje toto naivní očekávání známá hláška z retrofilmu Pelíšky.

Svržení režimu reálné nebylo. KSČ s Moskvou za zády držela moc pevně. Přesto se několik scénářů vojenského převratu opravdu chystalo. A asi nejdál došla v přípravách právě před sedmdesáti lety skupina dnes neprávem zapomenutého majora Květoslava Prokeše.

Slánský hřímal, zrádce práskal

Ve středu 23. března 1949 se v komunisty ovládaném Národním shromáždění "projednával" návrh nového branného zákona. Přesněji: poslanci jednomyslně velebili budování lidové armády a spojenectví se Sovětským svazem a dštili síru na zbytky domácí reakce a zahraniční imperialisty. "Jako stíháme všechny reakční rozvratníky národní jednoty, kdekoli se objeví, tím nemilosrdněji je musíme odstraňovat z armády," hřímal tehdejší generální tajemník KSČ Rudolf Slánský.

Netušil, že jeden takový "rozvratník", odstraněný z armády pár dní po únoru 1948, mydlí tou dobou už čtvrtý měsíc schody celému režimu. Major Květoslav Prokeš s dvěma hlavními spolupracovníky − politickým poradcem, advokátem Jaroslavem Borkovcem a bývalým náčelníkem kriminální policie Rudolfem Hrbkem − měli tehdy dokonce už stanoveno datum akce: 17. květen 1949.

Rozsah a průběh příprav dodnes zůstávají obestřeny mnoha nejasnostmi. Vlastně jsou známy hlavně z pozdějšího podání vyšetřovatelů, tudíž mohly být účelově vykonstruovány Státní bezpečností. Aspoň jedno je ale jasnější. Podle loni publikovaného zjištění historika Petra Malloty z Ústavu pro studium totalitních režimů se StB o chystaném puči dozvěděla relativně pozdě. Záležitost tak nejspíš nebyla uměle vyprovokována. StB poprvé a neúspěšně zkoušela proniknout do zatím jen tušené Prokešovy skupiny až koncem března. Teprve 14. května 1949, jak zjistil Mallota, skupinu dekonspirovalo vojenské Obranné zpravodajství (OBZ), které vše nahlásilo estébákům. A mohl za to Prokešův brněnský kolega, který buď zradil, nebo měl hrůzu z provokace.

"Dne 14. 5. 1949 dostavil se k našemu oddělení v 10.46 pplk. Kopečný Václav od autoslužby Velitelství oblasti a hlásil, že před chvilkou se k němu dostavila jedna mladší žena, dala mu do ruky lístek, který přikládám a dle jehož obsahu ženu za Kopečným posílá nějaký 'Květa'. Současně tato žena žádala Kopečného o schůzku," zní klíčová pasáž z tajného hlášení OBZ, které Mallota objevil ve vyšetřovacím spisu.