DOS: Opravdový příběh operačního systému, který Bill Gates "ukradl", prodal IBM a pekelně na něm vydělal

Příběh prvního počítačového systému pro masy začal v polovině 70. let. Micro-Soft (tehdy ještě s pomlčkou), malá firmička, spíš jen parta nadšenců, ho pro svého zákazníka IBM připravila tak trochu z nouze. Systém potřebovala proto, aby pro něj mohla vyvíjet aplikace, což byl její hlavní obor. Celé to vzalo nečekaný spád, který společnost vytáhl mezi nejvlivnější a nejbohatší světové firmy. I díky DOS vstoupil Microsoft (od roku 1976 už bez pomlčky) v roce 1986 na burzu − 13. března jsme si mohli připomenout 33. výročí tohoto milníku v jeho historii. Proměna v klíčového dodavatele operačního systému pro rychle rostoucí trh počítačů, které dnes známe pod označením PC, ale dala vzniknout mnoha mýtům, které stály na počátku obrazu Microsoftu coby "říše zla". Jak to tedy bylo ve skutečnosti?

Ne domácí, ale osobní

Ještě počátkem 70. let minulého století byl počítač synonymem pro stroj, který si kupují velké firmy, výzkumná střediska a instituce. Tehdejší počítače většinou potřebovaly speciální místnost s klimatizací a představa, že někdo bude mít něco takového doma, byla naprosto absurdní. Ani s nástupem prvních mikroprocesorů se situace příliš nezměnila, především proto, že byly velmi drahé, v řádech stovek dolarů za kus. Jenže pak − v roce 1975 − nastal průlom: na trh přišel první mikroprocesor s cenovkou 25 dolarů, dnes už legendární MOS 6502.

Jako houby po dešti začaly náhle vznikat malé firmy, dnešním slovníkem start-upy, které začaly stavět první osobní počítače dostupné i domácím uživatelům. Další firmičky pro takové počítače psaly první programy. Jednou z nich byl i Micro-Soft, který založili Bill Gates a Paul Allen. Jejich prvním dílem byla verze jazyka Basic pro počítače Altair 8800. Zavolali výrobci těchto počítačů a nabídli mu svůj Basic, ačkoliv v té době ještě neměli ani demonstrační verzi. Vyšlo to a Altair Basic se stal prvním úspěšným produktem z rodiny Microsoft Basic, kterou jejich firma začala dodávat snad pro všechny tehdy existující mikroprocesory a počítače.

Během několika let přinesl Microsoft i další programátorské nástroje a překladače jiných jazyků a etabloval se jako jeden z klíčových dodavatelů softwaru tohoto druhu. Jejich klienty byly firmy jako Commodore, a dokonce i pro Apple, který je vnímán jako obrovský rival Microsoftu, vyvinuli samostatný Applesoft Basic. Ale stále se jednalo o trh s malými počítači, tehdy zvanými "domácí" (home computers). Velcí hráči jako IBM nebo DEC měli svůj trh s profesionálními počítačovými systémy pro firmy a zatím do "hemžení počítačového potěru" nijak nezasahovali. To se ale mělo brzy změnit.

Největším dodavatelem počítačových systémů té doby byla společnost IBM. Sice se traduje, že ve 40. letech prezident megakorporace prohlásil, že "na světovém trhu je prostor tak pro pět počítačů", firma založená už v roce 1911 se ale vždy uměla zorientovat na trhu a případně jej i ovládnout. Na konci 70. let si lidé z IBM povšimli poprasku kolem malých počítačů a rozhodli se nezůstat stranou. Firma začala chystat koncept šestnáctibitového počítače, který měl být malý, modulární a přiměřeně levný. Koncept nazvali IBM PC, kde písmena PC znamenala to, co známe dnes: personal computer, tedy osobní počítač.

V IBM hledali partnera, který by jim pro tento počítač dodal základní vývojářské nástroje, a volba padla na Microsoft, jehož Basic patřil v té době k absolutní špičce. Microsoft, respektive Gates, který jednání vedl, ucítil obchodní příležitost a kývl. Tím se ale v podstatě odsoudil i k dodání operačního systému nebo jeho zabezpečení. Jenže Microsoft žádný operační systém neměl, soustředil se především na nástroje pro programátory. A tak doporučil IBM, aby vyjednali dodávky operačního systému se společností Digital Research.