Česko dusí prach, po Polsku je nejhorší v EU. Vláda chce změnu do roku 2030. Prach by ale musel ubývat sedmkrát rychleji než dosud

Vesnice Věřňovice se od ostatních vsí na Karvinsku příliš neliší. Podél hlavní silnice stojí převážně upravené rodinné domky se zahradami, kolem pole. Něčím je ale přece jen trochu jiná. V blízkosti není žádná továrna, průmyslové Karvinsko tady připomínají jen komíny dětmarovické elektrárny v dáli. Ves s původním německým názvem Wernersdorf a více než šesti sty obyvateli leží u hranice s Polskem, kterou tvoří meandrující řeka Olše. Pár metrů za ní už je evropsky významná přírodní lokalita a v ní ledňáčci, bobři a vzácný brouk páchník.

Jenže podle několikaletého měření českých hydrometeorologů i nedávno vydaného mezinárodního srovnání kvality ovzduší Global Air Quality City Ranking 2018 je ve Věřňovicích kvůli obsahu jemného polétavého prachu nejhorší ovzduší v Česku. A také třetí nejhorší v Evropské unii a jedenácté v celé Evropě.

Věřňovice ale nejsou v Česku výjimkou. Velmi podobnou kvalitu vzduchu lze na Karvinsku a vůbec na celé severní Moravě a ve Slezsku naměřit leckde. Třetí největší město v republice, Ostrava, kde žije více než 300 tisíc obyvatel, má v ovzduší jemného polétavého prachu (odborně frakce PM 2,5) jen o trochu méně než Věřňovice. V EU je na osmém místě a na osmnáctém v celé Evropě. Jen o příčku lépe je na tom Český Těšín, hned v závěsu následují Havířov, Karviná a Třinec.

Problém se zdaleka netýká jen severní Moravy a Slezska. Ve stovce nejvíce znečištěných měst v Evropské unii jsou například i Děčín, Beroun, Most, Zlín, Brno, Hradec Králové, Znojmo, Pardubice. Praha je na zdánlivě lichotivém 142. místě. To ale znamená, že má v ročním průměru dvaapůlkrát horší vzduch než například Tallinn, Helsinky či Stockholm.

Ve stovce prachem nejvíce znečištěných měst unie má Česko 26 zástupců, po Polsku, kde jich je 35, je to druhý nejvyšší počet. Následuje Itálie s 16 místy a Slovensko s devíti městy a obcemi. Mimo unii se s velkým znečištěním potýkají města zejména v Bosně a Hercegovině a Makedonii. Balkánská sídla včetně Sarajeva dokonce opanovala osm z prvních deseti míst celoevropského žebříčku. Jeho tvůrci však měli k dispozici velmi omezené nebo žádné údaje z Ruska a dalších postsovětských republik.

90 dní ročně mimo normy

Získaná data nejsou jen suchou statistikou. Ukazují porušování norem − překročení nejvyšších povolených limitů znečištění ovzduší. Lidé ve Věřňovicích, Ostravě i na mnoha dalších místech dýchají po značnou část roku vzduch, který odporuje zákonu. Ten je přitom vůči prachu tak tolerantní, že u jeho průměrného 24hodinového obsahu v ovzduší povoluje 35 překročení ročně. Ve Věřňovicích se to však vloni stalo 94krát, na ostravských stanicích je to od šedesáti dnů ročně výše, nejvíce v Radvanicích a Bartovicích, kde byl vzduch nedýchatelný 89krát za rok.

V Česku škodlivý prach obklopuje zhruba čtvrtinu lidí, zejména obyvatele větších měst. Mezi nejčistší patří Plzeň, České Budějovice a Jihlava. I zde je ale v mezinárodním srovnání průměrná hodnota podbarvena oranžovou barvou, což značí mírné znečištění. K zelené, která znamená dobrou kvalitu vzduchu, nebo dokonce modré, tedy ideálnímu stavu stanovenému mezinárodní zdravotnickou organizací, je i tady velmi daleko. Celé jižní a západní Čechy a Vysočina tvoří pás mírnějšího znečištění. Skutečně zdravý, zcela čistý vzduch ale lidé dýchají, pouze když vyjedou do hor, zejména na Šumavu.

Za obsah škodlivin v ovzduší může rovným dílem doprava, lokální topeniště i velké průmyslové podniky a staveniště. Částečně i zemědělské podniky. Na severní Moravě a ve Slezsku má vliv i sousedství s Polskem. Města a obce v Horním Slezsku jsou nejznečištěnější v unii a větry přenášející smog hranice neuznávají.