Evropské unii hrozí smrtelné nebezpečí. Ztrácí přitažlivost, může se rozpadnout zevnitř, varuje filozof Jiří Přibáň

Evropský projekt ztrácí atraktivitu a přesvědčivost, unie je v permanentní krizi, vypařuje se z ní demokracie, říká právní filozof Jiří Přibáň. Podle profesora Univerzity v Cardiffu existuje riziko, že EU zničí série politických explozí, přičemž první mohou být už volby do Evropského parlamentu.

HN: Napsal jste, že Evropská unie je ve smrtelném ohrožení. V čem to spočívá?

Optimistické období devadesátých let, kdy všichni chtěli být členy EU a chtěli ji budovat jako politický, ne-li federalistický projekt, je definitivně pryč. Už od referend o euroústavě v letech 2005 a 2006 přestal unii pohánět tichý souhlas obyvatel s procesem integrace, naopak se objevil omezující nesouhlas.

Nyní sledujeme hned tři nevyřešené krize. Krizi ústavní, která ukázala, že neexistuje konsenzus pro další prohlubování integrace. Krizi ekonomickou, která ukázala, že euro, které mělo být definitivním potvrzením nezvratného procesu integrace, se stalo naopak spoluviníkem ekonomických problémů. A krizi uprchlickou, která zasáhla i princip volného pohybu v rámci tzv. schengenského prostoru. Teď máme navíc krizi brexitu, kde se ukazuje, že EU a Británie nedokážou prosadit vzájemně výhodné uspořádání budoucích vztahů. Vlastně sledujeme nepřetržitý sled krizí trvající patnáct let. A lehce se může stát, že další hospodářská recese, která v globální ekonomice dříve či později přijde, spustí rozpad unie zevnitř.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

HN: Není to přehnaná obava? Odchází jen Británie, v ostatních zemích je podpora členství ve společnosti nadpoloviční.

Nyní žijeme v době, kdy se unii ekonomicky daří. Ale když mluvíte s byznysmeny, tak vám potvrdí, že již dnes se velmi bojí další krize. Souvisí to s tím, že deset let se lily do globální ekonomiky obrovské peníze a to se musí někde zákonitě projevit. Brexit může být spouštěčem takové krize.

Eurozóna není na recesi připravená. Sice mohla zachránit Řecko, ale celé jižní křídlo eurozóny, Itálii, Španělsko, Portugalsko, zachránit nedokáže. Většina populace to asi necítí, ale jsou před námi obrovské ekonomické těžkosti, na jejichž řešení unie nemá institucionální nástroje. Podobně nemá odpověď na další uprchlickou krizi, vypukne-li například další občanská válka v oblasti Blízkého východu nebo Afriky.

HN: Čekáte tedy další "exity"? Nebo scénář rozpadu unie může být jiný?

Brexit potvrdil, že vystoupit z EU je velmi obtížné, obzvlášť pokud se jedná o tak velkou zemi jako Británie. V případě menších zemí by to asi takový problém nebyl.

V případě czexitu bychom obrazně řečeno jenom vrátili kreditní kartu, položili klíčky na stůl a oni by nám řekli "mějte se hezky". Ale krize, která hrozí, není krize "exitů". Stoupenci evropské integrace se mylně domnívají, že brexit vyřešil hrozbu rozpadu, protože každý pochopí, že je to nevýhodné. Jenže unie se ve skutečnosti může rozpadnout spíše vnitřní explozí.

HN: Jak by mohla taková exploze vypadat?

Právě třeba jako důsledek krize eurozóny. Čím dále jedete v Evropě na jih, tím je jasnější, že euro není řešení, ale příčina ekonomických problémů. Vyvolává i politickou nestabilitu a návrat k ekonomickému nacionalismu − třeba když Italové brojí proti francouzsko-německému vedení eurozóny. Může to ale proběhnout i jinak, třeba tak, že dojde k sérii menších explozí, které unii zničí zevnitř. První takovou mohou být už volby do Evropského parlamentu, ve kterých snadno může nastat situace, kdy se nacionální populisté stanou druhou nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu. A stanou se jedinou alternativou evropské integrace. Stejně tak může nastat i rozklad právního státu v některých zemích, který může unii štěpit, podobně jako je tomu v případě jejího současného přístupu k Orbánovu Maďarsku nebo Kaczynského Polsku.