Demografický výhled na následujících 10, 20 či 30 let je neúprosný. Ukazuje, že česká populace svižně zestárne.

Jestliže nyní dosahuje počet lidí ve věku 65 let a starších zhruba dva miliony, za 10 let jich bude o 300 tisíc více, za 20 o 546 tisíc více, za 30 let téměř o jeden milion více. Jsou to lidé, kteří se nedávno narodili, takže uvažovat o nesprávnosti tohoto výhledu není namístě. Proti tomu bude klesat počet lidí v produktivním věku. Naděje, že by došlo k velmi silnému babyboomu, který by zajistil nové silné generace schopné zaplatit rostoucí nároky penzijního systému, jsou velmi nejisté.

Takže výchozí stav je jasný, má-li být zabráněno extrémnímu růstu zadlužení země a zároveň zajištěna solidní úroveň penzí, bude třeba zajistit dodatečné peníze do systému jinak. Buď výrazným zvýšením daní, nebo úsporami.

Vlastně penzijní reformy nedělají nic jiného, než že se snaží vytvářet úspory do budoucna. Pokud rezignujeme na úspory, volíme vyšší daně v budoucnosti. Tedy pokud se nespolehneme na uvědomělou vyšší porodnost, nalezení nových ložisek nerostných surovin či jiný zázrak.

Možná někoho napadne, že nejjednodušší cestou je vyslání expertů, kteří by zvážili možnost úspěšný systém "okopírovat" nebo napodobit. V tuzemské veřejné sféře se ale jednoduše problém vyřeší tím, že se uzavře jako neřešitelný. Netýká se to samozřejmě jen penzí.