Všudypřítomný mrtvolný chlad. Kingův "nejděsivější" horor Řbitov zviřátek se dočkal další filmové verze

Spisovatel Stephen King údajně považuje horor Řbitov zviřátek za svůj nejděsivější román a tři roky čekal, než ho začátkem 80. let minulého století vydal. Proč, dokládá stejnojmenná filmová adaptace, kterou od čtvrtka promítají česká kina. V ponurém hororu živí vyhrabávají z hrobů mrtvé, mrtví pohřbívají jiné mrtvé a zabíjejí se nejen zvířátka, ale také děťátka.

Při psaní Řbitova zviřátek − hovorový český překlad názvu koresponduje s originálním titulem Pet Sematary, odkazujícím na gramaticky chybně napsaný dětský nápis − se spisovatel inspiroval nemocí vlastní kočky. Šest let po vydání románu podle něho vytvořil filmový scénář, který z knihy věrně vychází. V roce 1989 ho zfilmovala režisérka Mary Lambertová v duchu osmdesátkových béčkových hororů a o tři roky později na něj ještě navázala brakovým pokračováním.

Nynější verze se ujal režisérský tandem Kevin Kölsch a Dennis Widmyer, kteří se ve své nepříliš početné filmografii zatím zaměřují na hororový žánr. I jejich přepis zpočátku důsledně vychází z Kingova románu o dvojici manželů, kteří se společně se dvěma malými dětmi a kocourem přestěhují z velkoměsta do venkovského novoanglického domu na okraji lesa. Netuší, že uprostřed hlubokých hvozdů se skrývá nejen tajemný hřbitov domácích zvířátek, nýbrž i prastaré pohřebiště etnika Mikmaků, v jehož kamenité půdě pramení čiré zlo.

Počínaje osudovou rodinnou tragédií, k níž dojde na nedaleké silnici, kde kamiony jezdí vysokou rychlostí, se filmové vyprávění v důsledku jedné zásadní záměny začne odklánět od Kingova hororu, respektive se stává jeho variací. A ta je ve vyústění morbidnější a bezútěšnější než originální příběh. Sledování hororu proto může být překvapivé a napínavé i pro diváky, kteří knihu četli či viděli předchozí film.