Objev gigantických tunelů hluboko pod povrchem Marsu a Měsíce je nadějí na budování stálých stanic. Prozkoumají je drony

Na snímcích sondy Lunar Reconnaissance Orbiter jsme v kráteru poblíž severního pólu objevili otvor, který je pravděpodobně vstupem do rozsáhlého systému tunelů," oznámil začátkem loňského roku na konferenci pořádané vesmírnou agenturou NASA planetolog Pascal Lee ze společnosti SETI Institute (Search for Extraterrestrial Intelligence), zabývající se hledáním života ve vesmíru a možnostmi jeho osidlování. "Protože se v blízkosti lunárních pólů předpokládá existence velkých zásob vodního ledu, mohla by se tato lokalita stát východiskem pro vybudování základny nebo trvalé osady."

Obdobné tunely jsou i na Marsu. Jak ty, tak tunely na Měsíci vznikaly patrně stejně jako na Zemi: láva tekoucí ze sopek na chladnějším povrchu ztuhla, uvnitř však tekla dál − a když odtekla, zůstal tunel, často dlouhý i mnoho kilometrů. Takové podzemní útvary jsou na Kanárských ostrovech, Islandu, na Havaji i jinde.

Děravá luna

Otvor, který možná vede do systému lávových tunelů, leží u severovýchodního okraje kráteru Philolaus, přibližně 550 kilometrů od severního pólu Měsíce. Podle analýzy snímků by mohl mít průměr 15 až 30 metrů. V jeho okolí jsou v povrchu hluboké rýhy označované jako sinuous rilles (sinusové nebo klikaté brázdy), které astronomové znají z mnoha míst lunárního povrchu a o nichž předpokládají, že jde o někdejší lávové tunely, jejichž strop se částečně nebo úplně propadl. Objevený otvor by tedy mohl vést k dosud zachovalému podpovrchovému systému.

Pro vybudování základny by představoval ideální stanoviště, protože v tunelech by astronauté byli chráněni před kosmickým zářením, drastickými výkyvy teplot, dopady mikrometeoritů a dalšími nepříznivými faktory působícími na povrchu Měsíce.

Případná blízkost vody by řešila jejich potřeby nejen této tekutiny, ale také kyslíku. Mohlo by se tu ale z ní také vyrábět palivo pro lety do vzdálenějších oblastí sluneční soustavy − energii pro elektrolýzu dodává na povrchu Měsíce Slunce v neomezeném množství a nízká gravitace usnadňuje starty kosmických lodí. Kromě toho představují podpovrchové dutiny možnost relativně snadno získat vzorky hornin z větších hloubek, které nejsou porušené působením podmínek na povrchu.

"Rozlišení snímků, které jsme měli k dispozici, nedovoluje se stoprocentní jistotou určit, že opravdu jde o vstup do tunelu," přiznal Pascal Lee. "Hledáme kandidáty na takovéto útvary podle geologických charakteristik místa, tvaru a podmínek osvětlení." Již o rok dříve oznámila objev tunelů pod povrchem Měsíce také japonská kosmická agentura JAXA. Její lunární sonda Selene nese na palubě radar, který je schopný proniknout pod povrch. Na jím pořízených záznamech vědci našli neporušený lávový tunel táhnoucí se v délce mnoha kilometrů v oblasti Marius Hills. Také v této lokalitě se nacházejí sinusové brázdy. Lávové tunely se patrně nacházejí i v oblasti Hadleyovy brázdy (Rima Hadley), poblíž které roku 1971 přistálo Apollo 15. Astronauté však tehdy neměli čas ani prostředky na hledání tunelů a jejich průzkum.