Česko potřebuje sebevědomý plán, který zajistí ústup od uhlí

Více než polovina české elektřiny se stále vyrábí z uhlí a za posledních pět let stagnuje výroba energie z domácích obnovitelných zdrojů. Přitom by jejich další růst mohl zajistit levnou energii i potřebné snížení emisí.

Symbolem úspěšné cesty moderní energetiky jsou solární panely. Jejich ceny jsou dnes o 80 procent nižší než před deseti lety. Globální výkon solárních instalací se přiblížil milníku 500 gigawattů a experti předpokládají, že do roku 2023 překročí metu tisíce gigawattů. Současným motorem růstu fotovoltaických elektráren je také zavádění tržních principů soutěže mezi zájemci o jejich výstavbu.

Jenže v Česku strkáme hlavu do písku. Samozřejmě může kritik namítnout, že za sebou máme příliš zbrklý rozvoj fotovoltaiky v roce 2010. Pozici vlády k nabídce otevřít prostor pro další růst levného a čistého zdroje lze parafrázovat suchým prohlášením: díky, ale necháme to na jindy… Ve srovnání se západními zeměmi Evropy nám pomalu ujíždí vlak. Vždyť i atomová Francie připravuje podmínky pro výstavbu solárních elektráren o výkonu až 17 gigawattů.

Přitom by Česko mohlo jednoduše během následujícího desetiletí více než zdvojnásobit svou výrobu elektřiny především instalacemi solárních panelů na obytných budovách, výrobních areálech nebo průmyslově znečištěných lokalitách. Další čisté megawatthodiny by mohly do sítě poslat nové větrné turbíny nebo zdroje spalující biomasu.

Spalování uhlí v elektrárnách nás stojí ročně přes 50 miliard korun na externích nákladech za škody na zdraví a krajině. Pokud by zůstala současná cena silové elektřiny, stála by podpora nových obnovitelných zdrojů jen zlomek této částky. Navíc v případě růstu ceny elektřiny na evropské burze lze předpokládat, že nové projekty solárních elektráren začnou vznikat úplně bez podpory.

K tomu, abychom otevřeli dveře pro nové příležitosti v moderní energetice, potřebujeme sebevědomý plán. Ministerstvo průmyslu však navrhuje zvýšit podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů během následující dekády o pouhé procento. Takový přístup nelze ani označit za konzervativní. Jde vyloženě o couvání zpět. Malé ambice však mohou do budoucna ohrozit rozvoj českého hospodářství.

K přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku se hlásí progresivní státy. V Evropě nedávno například španělská vláda. Ta se chce postupně zbavit fosilních paliv. Věří, že dekarbonizace přinese ekonomickou prosperitu včetně nových 300 tisíc pracovních míst.

Litevská vláda si dala zase závazek zbavit se pomocí obnovitelných zdrojů dovozu fosilních paliv. Její cíl je vyrábět alespoň 45 procent zelené elektřiny v roce 2030. K tomu vytvoří podmínky pro vznik půl milionu aktivních spotřebitelů energie.

Odpovědná klimatická politika se odráží také ve strategiích byznysu. Více než 160 globálních firem si v uplynulých letech dalo jasný cíl: postupně přepnout na produkci poháněnou energií z obnovitelných zdrojů. Jsou mezi nimi firmy jako Google, GM, Ikea, HP, Lego nebo Apple.

Česká republika teď balancuje na hraně, a kam se bude vyvíjet směr naší země, je jen na nás. Nová energie Česka s puncem moderních zdrojů znamená svěží vítr inovací. Naopak zůstat u uhlí je symbol návratu do minulosti.