Soutěží na Srí Lance Islámský stát a al-Káida o pozornost?

Srí Lanka nám připomněla, v jakém světě žijeme. Je to stále svět útoků 11. září a útoků na Bali. Snadno se na to zapomene − a není divu, pravděpodobnost, že zemřeme při dopravní nehodě, je podstatně vyšší než možnost, že nás zabijí teroristé.

Jenže i tady platí, že stačí být v nesprávný čas na nesprávném místě − a bohužel, jak ukazuje srílanský příklad, čas ani místo neodhadnete. Srí Lanka bývala klidná a pro zahraniční návštěvníky naprosto bezpečná země.

Kdyby byla teroristická operace od naplánování až po provedení čistě srílanskou věcí, mělo by to tu výhodu, že by se západní turisté mohli vydat do jiných oblíbených destinací s pocitem, že neriskují. Co podporuje hypotézu o domácím terorismu? Fakt, že mezi prvními zatčenými nebyl ani jeden cizinec. A to, že srílanská vláda ukázala na málo známou místní radikální islámskou organizaci.

Z řady hypotetických podezřelých tak zřejmě definitivně vypadli: tamilští separatisté, kteří si dodnes stěžují na brutalitu, s níž armáda potlačila jejich dlouholetý odboj; radikální buddhisté, kteří loni napadali muslimské objekty a přivolali tím vyhlášení výjimečného stavu; a určité armádní kruhy, které by, jak se říká, uvítaly nastolení pevné, nejlépe vojenské vlády. Chaos by k tomu posloužil jako ideální záminka.

Ale proč by kdokoliv z nich útočil na kostely? Tamilové se sice hlásí k hinduismu, ale jsou mezi nimi i křesťané. A proč by chtěli křesťany vraždit buddhisté? Loni napadali mešity, nikoliv kostely.