O důsledcích zdanění rezerv pojišťoven

Zpomalující ekonomika a pokračující populistická politika zvyšování výdajů veřejných financí nutí vládu k hledání dalších zdrojů. Dlouhodobě neudržitelné výdaje státního rozpočtu má pomoci krýt odčerpání zdrojů z finančního sektoru, včetně pojišťovnictví.

Na začátku léta vláda zrychleně schválila návrh změny metody pro tvorbu a daňovou uznatelnost technických rezerv komerčních pojišťoven. Tyto rezervy musí pojišťovny ze zákona ukládat v účetnictví stranou na výplatu budoucích škod způsobených klientům. Pojišťovny je investují na finančních trzích a přispívají tak k ekonomickému růstu.

Dosud byly daňově uznatelné účetní technické rezervy, které pojišťovny vytvářely podle zákona o účetnictví. Podle nového návrhu se pro zdanění budou brát v úvahu rezervy vypočtené podle evropských pravidel Solvency II.

Pravidla byla nastavena pro stanovení minimální a optimální bezpečné výše kapitálu, který nezbytně potřebuje pojišťovna pro své podnikání. Tento způsob výpočtu je odlišný a je v rozporu s obecnými účetními zásadami, včetně požadavku konzervativního chování a obezřetnosti. Solventnostní matematické modely potřebu rezerv omezují na obranu proti minulým nejhorším stavům, pro predikci možných budoucích potřeb je nelze použít.

Návrh na nové zdanění podle pravidel Solvency II znamená odčerpání zdrojů v miliardách korun z rezerv vytvořených pro jiný, adresně a konkrétně stanovený účel − sloužit pro výplatu pojistných částek v životním pojištění a krýt náhodné výkyvy ve škodním průběhu, jehož výši určuje náhodný generátor.

Jinými slovy jde o odčerpání prostředků z rezerv, které představují účetně cizí zdroje patřící klientům a zvyšující bonitu pojišťoven a jejich odolnost. V neživotních produktech se kalkulovaly jako výkyvová přirážka, tedy součást tarifu pojistného, a klienti je zaplatili podle platné smlouvy. Přijetí návrhu by z právního hlediska působilo retroaktivně.

Ve zrychleném připomínkovém řízení vláda neakceptovala připomínky pojišťoven ani dohlížitele nad pojistným trhem, České národní banky. Vtírá se tak vzpomínka na staré přerozdělovací pořádky − zdanění části technických rezerv má precedens pouze v předchozím nemonetárním totalitním systému. V 80. letech minulého století narůstaly tehdejšímu monopolnímu pojistiteli nespotřebované pojistně-technické přebytky, které odčerpávalo ministerstvo financí formou mimořádných odvodů do státního rozpočtu.

Je do značné míry paradoxem, že po 30 letech od konce totalitního systému vláda znovu navrhuje nesystémový zásah, navíc bez jakékoliv teoretické fundace do tržního fungování odvětví. Jeho dosavadní pozitivní vývoj to může významně zpomalit, eventuálně zcela zvrátit.