O srpnu 1968 se v komunistických školách nesmělo mluvit jinak než jako o bratrské pomoci vojsk Varšavské smlouvy, která přišla zachránit socialismus před kontrarevolucí. V Liberci, kde jsem se narodil a chodil na gymnázium, to byla poměrně směšná snaha zakamuflovat stále bolavou skutečnost, kterou si pamatovala každá rodina ve městě. Snad opravdu každý měl doma nebo viděl u sousedů nějaké ty fotografie třídy Prvního máje ze dne 21. srpna 1968, přeplněné šňůrou sovětských tanků, někde dokonce vlastnili ušmudlané kopie ikonického záběru, na němž sovětský tank najíždí do podloubí na náměstí Míru, dnes Benešově náměstí. Všichni také věděli, že v Liberci se intenzivně střílelo do protestujících rozčilených občanů a že sovětští vojáci zabili několik lidí, takže pohádkám o pomoci proti kontrarevoluci mohli věřit opravdu jen přesvědčení soudruzi vyučující občanskou nauku, a i o nich by se dalo směle pochybovat.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se