Na sklonku partnerských vztahů nastávají chvíle, kdy strana, která ve dveřích ohlásila: "Odcházím k mamince", pocítí nutkání nahlas říci "všechno je to tvoje vina". V manželských či partnerských poradnách umí tyto stavy rozpoznat a doporučit prozíravější postup. V mezinárodní politice se ale bohužel poradenských institucí nevyužívá dostatečně, pokud vůbec.
Také proto trčí Spojené království se svým zavazadlem ve dveřích vedoucích z Evropské unie již déle než tři roky. Tehdy těsná většina voličů hlasovala pro brexit, aniž by tušila, že odchod nenastane už v pátek 24. června 2016, ale že před tím bude třeba nakreslit a projít cestu se směrovkou Exit, a pokud možno racionálně uspořádat vztahy se sedmadvacítkou. Což se v narůstajících emocích daří čím dál méně.
Jak v osobních, tak v mezinárodních vztazích lze ovšem pracovat s emocemi i cíleně, k čemuž se aktuálně uchýlil britský premiér Boris Johnson. Už v předvečer úterního telefonátu mezi Londýnem a Berlínem konzervativní magazín Spectator zveřejnil odkaz na vládní zdroj, že rozhovory nepovedou nikam. Proč to? Komu jsou adresovány takové úniky informací? Je to docela jasné: hlavním cílem strategie Downing Street 10 jsou očekávané předčasné volby. Boris Johnson chce vypadat tvrdě a interpretovat jednání o brexitu tak, aby zabránil odlivu voličů konzervativců k radikální Brexit Party Nigela Farage.
Hlavně na volby ale myslí i opoziční labouristé. Jejich vůdce Jeremy Corbyn podobně jako Boris Johnson jedná pod vlivem úzkého kruhu, který u Labour Party představuje vyhraněně levicová skupina Momentum. Jednání o brexitu je i tady jen prostředkem, jak se dostat k moci.
Za těchto okolností je jasné, že hra "vy za to můžete" se hraje hlavně pro domácí publikum. A sedmadvacítka má v dramatu zvaném brexit sloužit jen jako užitečný terč.
