Lidé musí vidět, že se firma neobrátí zády k těm, kteří mají potíže, říká Kulhavá z nadačního fondu Energetika

Nadační fond Energetika − pomoc v nouzi je ukázkovým příkladem projevu společenské zodpovědnosti firmy vůči vlastním zaměstnancům. Pomáhá těm pracovníkům a jejich nejbližším, kteří se ocitli vlivem okolností v nouzi, a zároveň ve společnosti buduje pocit sounáležitosti. Do fondu totiž neposílají finance pouze samotné společnosti skupiny E.ON, ale také odborové organizace a jednotliví zaměstnanci, když cítí potřebu přispět na dobrou věc. Nadační fond, který funguje s minimální režií, má jejich důvěru. Už dvaadvacet let pracuje v jeho vedení bez nároku na odměnu Marie Kulhavá.

Stála jste už u zrodu fondu. Jak myšlenka vznikla?

Impulzem k založení nadace byly povodně v roce 1997 na jižní Moravě. Zaměstnanci Jihomoravské energetiky, kteří byli mnohdy sami postiženi velkou vodou, museli zvládat náročné situace v práci. Museli opravovat poškozená vedení, obsluhovat naše odběratele. Vedení společnosti se rozhodlo svým pracovníkům, kteří se sami ocitli v potížích, nějak pomoci. Jako nej­efektivnější se jevila pomoc prostřednictvím nadace. A protože jsme nechtěli, aby peníze zbytečně proudily do provozních režií nějaké externí nadace, založili jsme vlastní. Společnost tehdy vložila na nadační účet asi 1,5 milionu korun. Ale přispět svým kolegům, kteří měli zničené bydlení, chtěli i zaměstnanci, takže jsme organizovali také sbírku. Dělali jsme to poctivě. Na každé místo jsme přijeli osobně. Měli jsme odbornou skupinu, kterou tvořili architekt, statik a technik. Peníze jsme vypláceli jen těm, kteří měli poškozené bydlení, ne ostatní prostory. Poskytovali jsme částky ve výši 60 procent vyčíslené škody. Zhruba mezi 40 příjemců jsme rozdělili kolem tří milionů korun.

Dnes už ale nevedete nadaci, nýbrž nadační fond. Proč jste se rozhodli změnit formu?

Na začátku jsme založili nadaci, ale v roce 1998 se změnily legislativní podmínky a nadace musely mít minimální základní jmění 500 tisíc korun. Počítali jsme, že pokud nedojde k další mimořádné situaci, jako byly povodně, mohli bychom ročně pracovat maximálně s milionem korun. Nechtěli jsme, aby půlka peněz ležela v bance a nepomáhala.

Když opadla povodňová voda, zvažovali jste, co dál s nově vytvořeným nadačním fondem?

Směr, kudy dál, přinesl sám život. V aktivním věku zemřela jedna z našich zaměstnankyň a zůstaly po ní děti, které ještě studovaly. Tenkrát jsme se rozhodli, že fond opět využijeme a pomůžeme jim. Tak se postupně vytvořila kategorie dětí našich zaměstnanců, jimž zemřel jeden z rodičů. Ty podporujeme po dobu jejich studia od základní školy až po vysokou. Každý rok od nás dostávají po patnácti tisících korun.

Pak nás samotní zaměstnanci začali upozorňovat na těžkou situaci svých kolegů, kteří třeba vážně onemocněli a dostali se kvůli tomu do finanční tísně. Mohu zmínit například samoživitelku z našeho střediska služeb zákazníkům, která onemocněla rakovinou. Od nadačního fondu obdržela čtyřikrát dvacet tisíc korun. V letošním roce jsme přispěli našemu bývalému kolegovi, který zůstal po vážném úraze na invalidním vozíčku. Po náročné operaci kolena si splnil sen a konečně může řídit speciálně upravené auto. Náš mimořádný příspěvek spolu s příspěvkem státu mu umožnil si takové auto pořídit. No a tak nám ke kategorii studujících přibyli i lidé s vážnou zdravotní diagnózou, kteří se v důsledku nemoci ocitli v sociální nouzi.

Když povodeň o pár let později v roce 2002 zasáhla hlavně Čechy, podpořil fond opět ty zaměstnance, kterým voda poškodila bydlení?

Ano, samozřejmě, a byl to další z důležitých zlomů. Aby nebylo nutné zakládat nějaké další subjekty, čtyři regionální energetické společnosti se tehdy oficiálně rozhodly, že náš nadační fond bude fungovat pro celou tuto skupinu, nejen pro region jižní Moravy, kde nadace na počátku vznikla. Po povodních v roce 2002 tak zaměstnavatelé u nás opět pomohli všem svým zaměstnancům, jejichž bydlení bylo vážně poškozeno.

Nadační fond přešel do skupiny E.ON oficiálně v roce 2005, kdy nastala změna vlastnických poměrů. Do fondu tím pádem přispívají všechny firmy zařazené ve skupině, nejvíce pak řídící společnost E.ON ČR.

Získáváte peníze i jinak než vkladem od firmy?

Pokud nenastane nějaká mimořádná událost, vkládá firma ročně zhruba 400 až 450 tisíc korun. Ale peníze dávají i zaměstnanci, někteří si nechávají pravidelně strhávat nějakou částku ze svého příjmu. V poslední době se také často stává, že některý z manažerů, který slaví třeba narozeniny, vyzve gratulanty, aby místo dárku pro něj poslali příspěvek nadačnímu fondu.

Hodně peněz pochází ze sbírek na konkrétní účel. Velká sbírka se uskutečnila, když při výkonu práce zemřel jeden z našich montérů a zbyly po něm dvě malé děti. Přispěli nejen kolegové, ale také firmy, se kterými spolupracoval. V průměru dáváme jednomu člověku v sociální nouzi tak 20 tisíc ročně. V tomto konkrétním případě jsme předali milion korun. Měli jsme také maminku, které se její vytoužené první dítě narodilo až ve 47 letech. Po roce ale zemřela. Rodinu jsme i za pomoci sbírky podpořili částkou 412 tisíc korun.

Letos jsme se také poprvé spolupodíleli na pořádání tradičního golfového turnaje, jehož výtěžek byl určen pro dva postižené chlapce. Jeden potřeboval ližiny na nájezd invalidního vozíku do osobního auta, druhý vyrostl a potřeboval nový elektrický vozík.

Změnil se nějak styl práce v nadačním fondu?

Zpočátku jsme hlavně dohlíželi na spravedlivé rozdělení peněz, které poskytla firma. Teď už se naše práce změnila, sami jsme aktivní a hledáme formy, jak získat peníze a jak do různých akcí zapojit co nejvíce zaměstnanců. Už čtyřikrát jsme například pořádali Svatováclavský jarmark, kde samotní zaměstnanci, ale i naši různí partneři prodávají drobné výrobky. Peníze jdou vždy na konkrétní pomoc. Když lidé znají osudy těch, kterým pomáháme, daleko ochotněji si něco koupí. Některé příběhy se krásně propojují. Například loni jsme výtěžkem z jarmarku finančně podpořili jednoho kolegu s těžkou diagnózou. Když podstoupil speciální léčbu, jeho stav se výrazně zlepšil a může částečně opět pracovat. Letos nám na jarmark přinesl biovajíčka a cukroví, které napekla jeho rodina. Výtěžek zase pomůže někomu dalšímu.

Jak se vaši zaměstnanci v potížích mohou dovědět, že by mohli žádat o příspěvek z nadačního fondu?

Našimi důležitými partnery jsou odboráři, kteří dobře znají své členy a kolegy. A sami také do fondu přispívají. Informace jsou též na intranetu, ve firemním časopise, v našich výročních zprávách. Mnozí lidé se přesto stydí žádat o pomoc. Takže se někdy stává, že nás za ně osloví jejich spolupracovníci. Když se maminka samoživitelka s postiženým synem ocitla v nouzi, nejprve její kolegové udělali sami sbírku a pak se obrátili i na nás.

Rozhovor

Neziskovky jsou i 30 let po revoluci pojistkou demokracie, říká slovenský expert

30. 11. 2019 ▪ 9 min. čtení

Takže pomáháte i rodinám dětí s postižením?

Ano, nejnověji nám ke kategorii studujících a lidí s vážným onemocněním přibyly ještě rodiny s handicapovanými dětmi. Moc si vážíme rozhodnutí rodičů, že budou sami pečovat o své děti a přitom pracovat, a chceme jim to trošku usnadnit. Často potřebují finance na rehabilitační programy a pomůcky, na nový invalidní vozík. Když jsme zpočátku takto několikrát přispěli, řekli jsme si, že bychom měli zůstat s těmi rodinami v kontaktu, sledovat třeba pokroky postiženého dítěte, podporovat rodinu pravidelně. Nyní dostává každá rodina zhruba 20 tisíc korun ročně, ale pokud nastane nějaká mimořádná potřeba, hledáme cesty, jak příspěvek navýšit. Nebo pomůžeme třeba výtěžkem z jarmarku. Setkáváme se se zvláštními osudy, třeba když autistickému chlapci, který je z dvojčat a bez pomoci nezvládne pobyt ve škole, škrtnou asistenta a mamince řeknou, že si ho má zaplatit sama. Dělá to 70 tisíc korun ročně. Kde na to má samoživitelka vzít?

Nepřipadá vám někdy, že suplujete roli státu, který se má starat o své potřebné?

Byli bychom rádi, kdybychom mohli naši pomoc poskytovat jako nadstandard k základu, který uhradí stát. Ale pravda je, že ne vždy se to daří. Může nás ovšem těšit, že možnost pomoci konkrétním lidem, kolegům, nesmírně posiluje sounáležitost ve firmě, pozitivně ovlivňuje atmosféru ve společnosti. Když lidé vidí, že se firma neobrátí zády k těm, kteří se ocitnou v potížích, mění to jejich vztah ke společnosti, ve které pracují. A to je důležitý kapitál.

Článek byl publikován ve speciální příloze Nejlepší nadace a fondy.