Dětské uprchlíky nebereme, Zeman jede sólo na balalajku. Sobectví je definiční znak české politiky

Jak co nejobecněji vysvětlit, co se děje v české politice? Dá se najít společný jmenovatel motivace Andreje Babiše, Miloše Zemana a zmaru opozice? Na první pohled to vypadá jako typická špatně položená otázka. Jenže není. Alespoň soudě podle toho, že má odpověď. Nabízí ji americký politolog Andrew Roberts. Naše politika je podle něj krom působení globálních faktorů a hlavních zdejších tradic (umírněného nacionalismu, liberalismu, rovnostářství a demokratického humanismu) formována ještě dalším − a možná nejsilnějším − motivem. Nazývá ho "hájení vlastního zájmu". Což vlastně není nic jiného než politicky korektní výraz pro všudypřítomné a propracované přízemní sobectví. "Vlastní zájem je samozřejmě lidská univerzálie… ale pro mnoho lidí (v Česku) je nedostatek politického idealismu po revoluci do očí bijící. Je snadné spojit tuto tendenci s problémy demokracie v zemi," píše politolog zabývající se střední Evropou v jedné z kapitol nové knihy Od Palackého k Babišovi, kterou vydal kolektiv autorů brněnské Masarykovy univerzity.