Výlet koruny do zakázaných teritorií

Zhruba před dvěma týdny koruna ještě plnila titulky zprávou o rekordním posílení pod úroveň 24,90 za euro, kde jsme ji mohli vidět naposledy v říjnu 2012, tedy rok před zahájením kurzového závazku České národní banky. Výrazně tak překonala své regionální konkurenty a překvapila všechny odhady finančních institucí evidované agenturou Bloom­berg. Od té doby však opět ztratila více než tři procenta své hodnoty, umazala všechny své letošní zisky a svou dynamikou překonala zbytek regionu.

Co stojí za tak nezvykle vysokou volatilitou koruny? To je aktuálně nejčastější otázka našich klientů či novinářů. Snadno lze v těchto dnech všechno shodit na koronavirus a jeho drtivý dopad na finanční trhy. Je to ale jen část pravdy. Za nedávným prudkým posílením koruny a její výpravou pod hranici 25 za euro stál pro trhy překvapivý nárůst inflace a spekulace na zvyšování úrokových sazeb ČNB. Ty byly tak velké, že se koruna odpoutala od vývoje tržního úrokového diferenciálu, který už přes rok určuje kurz koruny a směřování měn rozvíjejících se zemí, kam globálně koruna stále patří. Podle našeho modelu tak koruna získala náskok necelých čtyřicet haléřů oproti tomu, kde by měla za normálních okolností být. Bylo tak jen otázkou času, kdy efekt ČNB vyprchá a koruna se vrátí nad hranici 25 za euro.

Shodou okolností se však zjevilo nové téma finančních trhů, kterým jsou obavy ze zpomalení globální ekonomiky z důvodu šíření koronaviru. Ten tak pouze urychlil nevyhnutelné oslabení koruny. Ta se podle našeho modelu teprve až po dvou týdnech ztrát vrátila tam, kam fundamentálně patří, respektive k úrovni odpovídající úrokovému diferenciálu a ostatních měn. Další její pohyby by tak měly daleko více kopírovat trajektorii celého segmentu rozvíjejících se trhů.