Roboty na farmě budou řídit lidé z kanceláře ve městě, říká šéf firmy Leading Farmers Pavel Milata

Farmáři v Česku zatím stále nevyužívají technologie dostatečně, říká Pavel Milata, ředitel společnosti Leading Farmers. Zatímco třeba GPS navigační systémy se podle něj na tuzemských farmách už dávno etablovaly, s daty ze senzorů či družicovými snímky pracují čeští zemědělci jen v omezeném rozsahu. A to i přesto, že jim tyto inovace mohou ulehčit práci, zlevnit výrobu a zároveň přispět k ochraně životního prostředí.

HN: Proč se některé technologie do českého zemědělství daří zavádět a jiné nikoliv?

Záleží na tom, za jak dlouho a v jaké míře jsou vidět výsledky. Třeba chytré navigační systémy sice nejsou levné, ale návratnost je u nich rychlá a úspory lze dobře dokumentovat. Přesná navigace šetří množství použitého paliva, pesticidů i osiva, snižuje opotřebení stroje a množství lidské práce. A tyto úspory jsou až v řádu desítek procent. V Česku je registrováno asi 66 tisíc traktorů. Z toho se ale část využívá v lese, obecních službách nebo malém zemědělství. Velkých traktorů v Česku bude do deseti tisíc a z toho jich asi tři tisíce má chytré autopiloty. To je poměrně velká část.

HN: A které inovace si zatím cestu na tuzemské farmy nenašly?

Češi zatím příliš nevyužívají takzvané precizní zemědělství, které je založené na ošetřování jednotlivých částí pozemku různými způsoby podle vlastností půdy, obsahu živin a vody, stavu porostů nebo počasí. Slouží k tomu data ze senzorů nebo družicových snímků. Jde přitom o metodu známou 25 let a naše firma technologie pro tyto účely prodává už 20 let, od svého vzniku. Jenže při použití těchto systémů se špatně vyhodnocuje, zda a o kolik výnos skutečně stoupl a jestli na to nemělo vliv i něco jiného. Navíc stále chybí kvalitní převodní algoritmy, které by zemědělcům jasně ukázaly, jak na základě získaných dat například dávkovat hnojivo. Masově se to tedy prosadit nedaří a málokterá farma v Česku to používá celoplošně na všech svých pozemcích.

HN: Kdy se to tedy zemědělcům vyplatí používat?

Cenu to má především pro větší farmy. Jako příklad vezměme senzor, který upravuje dávkování dusíku podle potřeb rostlin. Ten dokáže zvýšit výnos asi o tři procenta, což je v případě pšenice 1200 korun na hektar. Jestliže to farma použije na 1000 hektarech za rok, přinese jí to 1,2 milionu korun navíc. To je třikrát více než pořizovací cena. Zároveň má smysl kombinovat více systémů pro precizní zemědělství. Jedna technologie může zvýšit výnos o jednotky procent, ale pokud jich použijete několik, může jít i o desítky procent.

HN: Co by pomohlo k většímu zájmu farmářů o technologie?

V tuto chvíli to vypadá, že možná vznikne pro farmáře povinnost počítat, kolik dusíku z půdy odčerpali a kolik do ní vložili. Jestliže by více dusíku do půdy dodali, než odčerpali sklizní, čekaly by je sankce. To by je mohlo motivovat k využívání technologií, které by jim pomáhaly udržet správnou bilanci. V Německu funguje tento systém už několik let a zdá se, že se přenese i sem. Další motivací by mohly být dotace. Zatím bohužel existují jen v takové podobě, že se vyplatí pouze v případě opravdu velkých investic, jako je robotická stáj nebo linka na třídění zeleniny. Ale na nákup senzorů vám nikdo nepřispěje. Přitom nepřinášejí jen ekonomickou výhodu pro zemědělce, ale třeba díky úspoře pesticidů i ekologický benefit pro celou společnost.

HN: Do jaké míry mohou technologie řešit nedostatek lidí v oboru?

Poslední dva až tři roky se chybějící pracovní síla v zemědělství projevuje obzvlášť markantně. Zatímco dříve byl problém sehnat lidi do živočišné výroby, teď se to promítá i do rostlinné produkce. Je to práce, při které se občas musíte zašpinit. Řadu lidí odrazuje i nejistota a nepravidelná pracovní doba. Nechtějí žít na venkově, který se vylidňuje a s tím mizí i služby. Na konci komunistického režimu pracovalo v zemědělství asi 450 tisíc lidí. Dnes je to méně než 100 tisíc včetně lesnictví a rybářství. I kvůli tomu v současnosti jeden stroj musí udělat třikrát více práce než před třiceti lety. Váha strojů se proto neustále zvyšuje, což vede k nadměrnému utužení půdy. Je to začarovaný kruh. Robotizace by částečně mohla nedostatek lidí vyřešit. Ale hlavní změnou bude, že se pracovní pozice v zemědělství zcela promění.

HN: Bude tedy za 20 let kvůli autonomním systémům třeba traktorista vymřelé povolání?

Když jsme v roce 2004 začínali s autopiloty pro traktory, dívali se na nás farmáři jako na blázny. Říkali nám, že je to science fiction a že to nemůže fungovat. Uplynulo deset let a autopiloty se staly standardní výbavou traktorů. Autonomní řízení je složitější a potrvá to nejspíš déle, ale v principu to bude podobné. Jeho nástup nejspíš urychlí fakt, že traktoristy je čím dál těžší sehnat, a navíc se v poslední době výrazně zvýšily i mzdové náklady. K tomu ale je potřeba patřičná legislativa a především změna myšlení, protože málokdo si dnes dovede představit, že pole budou brázdit traktory bez řidičů. I za dvacet let tak řadu strojů budou stále řídit lidé, ale mnoho jich už bude autonomních. A podobné to bude i s dalšími pozicemi. Zemědělství se bez lidí neobejde, nicméně náplň jejich práce se změní.

HN: Jakým způsobem?

Vznikne řada nových profesí od koordinátora přes programátora či opraváře robotických strojů až po pozice, které dnes ještě ani neznáme. Bude to vyžadovat i experty z oblasti logistiky nebo práva. Dost možná řada z nich ani nebude pracovat na farmě, ale z pohodlí kanceláře ve městě. Roboty můžete programovat i na dálku a jen jednou za čas se na ně přijet podívat. Věřím, že to může k zemědělství přilákat mladé lidi. I když to už nebudou klasičtí farmáři.

HN: Připravují školy studenty dostatečně na nástup nových technologií?

Jsou v tom velké rozdíly. Na některých středních školách je výuka stejná jako před dvaceti lety. A pak jsou ředitelé a učitelé, kteří tím žijí a učí studenty o precizním zemědělství, trénují s nimi programování robotů a zvou společnosti, aby pro žáky dělaly školení. Nicméně to není systémová záležitost. Školy k tomu nic nemotivuje. Na vysokých školách je to lepší, ale ty mají zase jiný problém. Aby měly dostatek studentů, musí vyučovat i jiné obory než jen zemědělství. A většina jejich absolventů míří úplně jinam. Zemědělství dnes tvoří asi tři procenta HDP v Česku, je to zanedbatelný obor.

HN: Nemohou technologie ještě zvyšovat rozdíly mezi malými lokálními zemědělci a velkými farmami?

Technologie přijdou, ať chceme nebo nechceme. Nemůžeme je zakázat jen proto, že přináší velkým farmářům konkurenční výhodu oproti malým. Z hlediska zemědělství je jedno, jestli jsou hospodářství malá, nebo velká, hlavní je, že to dělají dobře. Ale s ohledem na péči o krajinu a udržení venkovského osídlení je podpora zemědělců nezbytná. Vzhlížíme ke Skandinávii, kde si země rozhodly udržet krásnou přírodu a osídlení i za polárním kruhem. Ale dotují to a budují úřady i v malých městech. Pokud chceme udržet lidi na venkově, musíme k tomu přistupovat podobně. Už jen přesunutí části důležitých úřadů z Prahy do krajů by tomu mohlo výrazně pomoci.

HN: Jak hodnotíte vývoj inovací pro zemědělství v Česku?

Třeba v Brně vznikla řada start-upů, které se zabývají programováním, umělou inteligencí, využitím dronů nebo satelitních map. Většinou ale primárně vyvíjejí technologie pro průmysl a zemědělství je až vedlejší obor. A dopad jejich byznysu na hospodaření farem je malý. Zatím jsem se nesetkal s žádnou českou firmou, která by přišla s převratnou zemědělskou technologií, jež by obrátila svět naruby. V tomto směru pro nás může být vzorem třeba Izrael, kde vzniká řada unikátních nápadů, ať už se to týká třeba závlah nebo zpracování satelitních snímků. Úspěšné jsou i Spojené státy nebo Irsko, kde vyvinuli například technologii, jak použít permanentní magnety pro snížení aplikačních dávek pesticidů až o 25 procent. Jsou to ale všechno velké trhy a mnohem snáze se jim proniká do světa než z Česka.

Autopiloti jsou dnes už standardní výbavou traktorů. Přesná navigace šetří množství použitého paliva, pesticidů i osiva, snižuje opotřebení stroje a množství lidské práce.

Foto: archiv společnosti Threatmark

Od automatického řízení se budou zemědělské stroje do budoucna posouvat směrem k autonomnímu řízení. Časem tak budou pole brázdit stroje bez řidičů naprosto běžně.

Foto: archiv společnosti Threatmark