Jak poznat, že zvíře není v pořádku, něco ho bolí a je třeba navštívit veterináře? Která očkování jsou nezbytná a co nejčastěji trápí psy a kočky? O tom a mnohém dalším jsme hovořili s MVDr. Silvií Poláčkovou z veterinární kliniky Regia Vet sídlící na pražském Chodově.
Jaká očkování se doporučují u psů? A je stále povinná vakcinace proti vzteklině?
Každá kočka i pes by měli být naočkováni proti několika základním onemocněním. U psů se jedná o psinku, parvovirózu a infekční hepatitidu, u koček je to panleukopenie, herpesviróza a kaliciviróza. Z dalších onemocnění, která jsou doporučitelná a běžně se proti nim očkuje, to jsou u psů psincový kašel a leptospiróza, u koček pak chlamydióza a kočičí leukemie. Očkování proti žádnému z výše jmenovaných onemocnění však není povinné ze zákona. Záleží pouze na odpovědnosti majitele a doporučení veterináře, zda a proti jaké nemoci očkovat. Zvláštní postavení má očkování proti vzteklině, které je povinné u všech psů na území České republiky a také u všech psů a koček cestujících do zahraničí. Cenově se vakcinace pohybuje dle rozsahu očkování od 500 do 1000 korun.
V čem spočívá další preventivní péče o psy a kočky?
Psy i kočky je dobré pravidelně zbavovat vnitřních parazitů odčervením. Ideálním postupem je nejprve nechat trus vyšetřit u veterináře a pak cíleně podat přípravek na odčervení. Psi a kočky z rizikových skupin − například kočky s volným pohybem venku lovící myši nebo mladí či lovečtí psi − mohou potřebovat odčervení častěji, třeba i několikrát do roka. Naopak kočky žijící pouze v bytě nebo starší nemocné psy je dobré odčervovat opravdu pouze po pozitivním parazitologickém vyšetření trusu. Odčervování je důležité nejen z hlediska zdraví zvířat, ale i z hlediska zdraví lidí, protože mnohé parazitózy jsou přenosné i na člověka.
A co vnější paraziti − blechy a klíšťata?
To samozřejmě také. Mezi vnější parazity ale patří i roztoči, kteří způsobují ušní nebo kožní svrab. Blechy kromě obtěžujícího kousání mohou způsobovat také alergie a přenášet některá onemocnění. Klíšťata zase přenášejí řadu nebezpečných infekčních onemocnění. Proti vnějším parazitům lze zakročit pomocí pipet, obojků nebo tablet. Z další běžné péče, která by měla být věnována psům a kočkám, je důležitá péče o srst a pravidelná kontrola uší. Důležitá je také péče o zuby, zejména u plemen náchylných ke tvorbě zubního kamene, kam patří zejména malá plemena psů.
Už jste to možná viděli – drobné uprskané kotě, kterému teče z očí i nosu. Nebo kýchající dospělá kočka, která k tomu ještě zvrací a celkově je nějaká divná. Pokud se takto projevuje vaše kočka nebo kočka, kterou znáte, zbystřete. Obyčejná chřipka, ze které se do týdne dostane, to není. Kočičí virózy jsou mnohem závažnější než u lidí a mnohdy končí smrtí.
U koček se vyskytuje mnoho virových onemocnění. Nejdůležitější jsou panleukopenie, takzvaný kočičí mor, herpesviróza, kaliciviróza a také kočičí leukemie (FeLV). Proti všem těmto onemocněním lze očkovat.
"Kočky mohou být nakaženy virem kočičí imunodeficience FIV a kočičím koronavirem, který může kdykoliv v průběhu života zmutovat v nebezpečnou formu způsobující onemocnění zvané FIP. Proti kočičímu koronaviru lze vakcinovat, ale pouze ve specifických situacích po poradě s veterinářem," říká MVDr. Silvie Poláčková z veterinární kliniky Regia Vet.
Tajemné zkratky
Viróza označená FIV se někdy nazývá kočičím AIDS. "Jde o virovou imunodeficienci koček a stejně jako HIV patří do skupiny retrovirů, které jsou schopné včlenit svůj genom do genomu hostitelské buňky. Postižení jedinci dlouhodobě neprospívají, chřadnou a následně umírají na jinak banální infekce," vysvětluje MVDr. Kateřina Hýková z Veterinární kliniky Zbraslav. Virus je vylučován slinami, a často tak dojde k nakažení při pokousání infekčním jedincem. Ohroženou skupinou jsou dospělí nekastrovaní kocouři, kteří se častěji venku poperou. Přenos je možný i pohlavním stykem, vzájemným olizováním, pozřením kontaminovaného krmiva nebo z matky na koťata přes placentu či kojením.
Mezi další nebezpečné virózy patří FeLV, což je virová leukemie koček. "Nemoc má obvykle pomalý průběh, ale infekce je doživotní a nevyléčitelná. Virová leukemie oslabuje imunitní systém, vede k chudokrevnosti a ke vzniku rakoviny mízních uzlin nebo krve. Uvádí se, že je nakaženo asi pět procent koček, které chodí ven," říká Kateřina Hýková.
Třetí virózou pod zkratkou FIP je infekční peritonitida koček. "Je to relativně časté, bohužel neléčitelné a smrtelné onemocnění koček domácích. FIP je jedním z největších zabijáků koťat a mladých koček. Kromě nich mohou onemocnět i některé další kočkovité šelmy. Na jiná zvířata nebo na člověka nemoc přenosná není," říká veterinářka Hýková a dodává, že původcem této nemoci je kočičí koronavirus. "Koronaviry mají velkou schopnost mutace a jsou poměrně odolné ve vnějším prostředí – mohou se přenášet i na předmětech či oděvu. V suchém stavu při pokojové teplotě jsou schopné přežít až sedm týdnů. Naštěstí je zničí většina běžných dezinfekčních prostředků a vyšší teplota."
Jak často by měli lidé chodit se zvířaty k veterináři?
Ideálně jednou ročně. Minimem je pečlivé klinické vyšetření a alespoň základní vyšetření krve. Mnohá onemocnění totiž v začátcích probíhají velmi skrytě a mohou zcela uniknout pozornosti majitele. V okamžiku, kdy se pak naplno projeví, už může být na účinnou terapii pozdě.
Trpí kočky a psi na nějaké nemoci více?
Velmi časté jsou různé kožní obtíže − svědivost v důsledku alergií, záněty uší, záněty paranálních žlázek. Dále jsou běžné různé zažívací problémy následkem dietních chyb, parazitů nebo viróz a zejména u mladých zvířat je to pozření různých cizích těles. Klasikou jsou různá drobná poranění nebo pokousání.
Častý je také kašel, u psů především infekční psincový kašel, u koček je běžný kašel v důsledku kočičího astmatu. U koček se pak vyskytuje mnoho virových onemocnění. Nejdůležitější je panleukopenie (kočičí mor), herpesviróza a kaliciviróza a také kočičí leukemie. Proti těmto onemocněním lze očkovat.
Mají zvířata také civilizační nemoci? Obezitu, cukrovku, kornatění tepen…
Samozřejmě. Civilizační choroby se dnes nevyhýbají ani zvířatům. Asi největší problém je v současnosti obezita, zejména v souvislosti s dnes již běžně prováděnou kastrací, která je jasným rizikovým faktorem pro vznik obezity. Častý je také výskyt cukrovky, a to jak u psů, tak koček. Běžné jsou i různé alergie na alergeny v prostředí nebo v krmivu. Naopak cévní onemocnění jako ateroskleróza nebo mrtvice se u zvířat běžně nezaznamenávají, pravděpodobně z důvodu krátkověkosti zvířat oproti člověku. Svou roli možná také hrají omezené diagnostické možnosti.
Jak často se u zvířat objevuje rakovina?
Výskyt rakoviny je bohužel docela častý, u psů asi o něco častější než u koček. Samozřejmě riziko stoupá s věkem, podobně jako u lidí. Důležitým rizikovým faktorem může být i plemeno − například častý výskyt lymfomu u retrívrů, mastocytomů u bernských salašnických psů, ale i množství pigmentu melaninu v kůži − u černých koček je častější kožní melanom, u bílých skvamocelulární kožní karcinom (maligní nádor vytvořený z dlaždicovitých buněk kůže − pozn. red.).
Podle čeho se dá poznat, že zvířeti není dobře? Existují nějaké varovné příznaky?
Pokud se kočka necítí dobře, může majitel pozorovat snížený apetit nebo úplné nechutenství a celkově sníženou aktivitu. Dále si kočka může přestat hrát, přestane příst, není komunikativní a omezeně reaguje na majitele, většinu času tráví někde schovaná nebo je netečná na jednom místě. Majitel by měl také sledovat kvalitu srsti, protože jedním z příznaků nějakých potíží může být snížená péče o srst. Někdy může být projevem nepohody u kočky i močení nebo kálení mimo toaletu. Kočky obvykle bolest, zejména chronickou, dobře skrývají, ale pokud hodně trpí bolestí, mohou reagovat syčením, vrčením nebo neobvyklou agresí vůči majiteli.
A jak se nemoc projevuje u psů?
Stejně jako u kočky se může u psa objevit snížená chuť k jídlu nebo úplné odmítání potravy a snížená aktivita. Zejména při venčení může pes odmítat pohyb úplně nebo se rychle vyčerpá, případně zadýchá. Může také zaujímat neobvyklý postoj, kdy je nahrbený, má skloněnou hlavu a sklopený ocásek. Může změnit své chování − nevítá, nehraje si, přestane hlídat. U psa jsou také mnohem častější hlasové projevy než u koček. Každopádně u psa si lze projevů nějakých potíží všimnout obvykle snadněji a dříve než u kočky.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
