Tohle není apríl aneb žížala je kámoš

Tvarem těla "mazlíčci", kteří si díky Báře našli cestu do karlínské kanceláře, tak trochu připomínají krajtu tygrovitou Milana Paprčky − jen jsou mnohonásobně menší a místo terária si hoví ve vermikompostéru. Jejich nespornou předností je fakt, že krmení je naprosto bezpečné a podle Báry si s nimi v kanceláři užijí i zábavu.

"Čas od času je vyndáme z jejich hnízdečka a strašíme s nimi kolegy v kuchyňce. Kdepak kancelářské krysy! Řeč je o kancelářských žížalách," usmívá se Barbora Lindauer, která se o své žížalí kamarádky s láskou stará. "Když už jsme se naučili třídit plast, papír, elektroodpad, karton i hliník, přišel čas vrhnout se na bioodpad. Naše kalifornské žížaly jsou pořádní pracanti, kteří byli vyšlechtěni pro kompostování. Chutnají jim slupky a zbytky organického odpadu, které by jinak skončily v popelnici," dodává Barbora.

Žížaly dostaly český designový vermikompostér, který je zároveň efektním doplňkem bílé kuchyně. Ony se na oplátku množí, konzumují organické zbytky a posléze produkují čistě přírodní hnojivo pro pokojové rostliny.

Komu se nelení, tomu se zelení

Zelená řešení jsou lidem ve firmě blízká − Skanska například jako první na světě začala vyrábět a používat recyklovaný beton − téma městského kompostování a nakládání s bioodpadem proto nijak nepřekvapí. "Ve spolupráci s neziskovou organizací Kokoza jsme otevřeli několik komunitních zahrad a vyvýšených záhonů, aby zahradničit mohli i lidé, kteří bydlí v našich domech a bytech. Přináší jim to psychický odpočinek, kvalitní domácí produkty, a navíc se lépe poznají se sousedy," nadšeně vypráví Bára Lindauer.

A právě ve spolupráci s Kokozou si mnozí zaměstnanci vlastnoručně vyrobili vermikompostér. Automaticky se tak stali vášnivými kompostáři a účastníky podivných diskusí v kuchyňce a na chodbách: "Co děláš s plísní?" "Došly mi ruličky od toaleťáku a ony je tak milují!" "Muž si včera omylem lokl žížalího čaje." I o tom se lze bavit s šálkem kávy v ruce! Navíc s dobrým pocitem, že na kávové sedlině si za chvíli pochutnají malé kámošky.

"A zda žížaly nesmrdí či se nerozutečou? Odpověď zní: ne. Pokud se o vermikompostér s láskou staráte a dodržujete základní pravidla, žížalky se budou držet tam, kde mají, a jimi vyráběný žížalí čaj nebude zapáchat ani v kanceláři, ani doma v obýváku," komentuje vášnivá propagátorka vermikompostování a metody zero waste. "Inspirovala mě práce ve švédské společnosti − v oblasti udržitelnosti je Skandinávie o mnoho let před námi a z jejich aktivit a počinů se můžeme učit. Praktické rady, jak omezit odpad ve svém životě, jsem převzala z mnoha zdrojů, dobrou inspirací je i kniha Domácnost bez dopadu," dodává na závěr.