Venkovní terasa jako prodloužený obývací pokoj

Mezi nejoblíbenější terasy patří ty zděné nebo betonové obložené dřevem, přírodním kamenem či dřevoplastem. Jejich výhodou je, že vynikají odolností, pevností a stabilitou. Pokud jsou dobře udělané, tak se životnost pohybuje v desítkách let. Klíčové jsou přitom volba materiálu na základy a správná instalace. "Pokud preferujete propustný materiál jako štěrk, může být terasa v rovině. V případě betonu je třeba podkladový povrch spádovat z důvodu odtoku vody. Ideálně směrem od domu, respektive od nejvyššího bodu, na který terasa navazuje," upozorňuje Petr Hromek, montážní technik ze společnosti WPC-Woodplastic.

Při projektování je důležité myslet zároveň na dostatečné rozměry, aby se na terasu pohodlně vešly jídelní stůl s židlemi, gril nebo třeba slunečník. Pro šest osob se doporučuje rozloha asi 25 metrů čtverečních. Pokud ale chcete na terasu umístit také rostliny, lehátko a další dekorace, musí být terasa ještě větší.

Dříve se obkládaly terasy nejvíce dlažbou, teď se ale trendy mění. Prodejci se shodují, že dominují novější moderní materiály a dřevo. "V kurzu jsou například exotické dřeviny, konkrétně Bangkirai či Massaranduba. Záleží vždy na ceně. Naprostá většina zákazníků je ale ochotná si připlatit i za kompletní olejování, tedy z vnější části terasy a zespodu. Prkna, která tvoří vnitřní stranu terasy, olejujeme navíc dvakrát, protože když vše složíte, už se dolů nedostanete. Zákazníci jsou ochotni za kvalitní terasy dát okolo 70 až 80 tisíc korun. Už jsme ale dělali projekty i za 400 tisíc," tvrdí jednatel společnosti Svět dřeva Miroslav Synek.

Současný trend? Dřevoplast

Mezi oblíbené materiály na obklad terasy patří také prkna z kompozitního materiálu, kterému se říká Wood Polymer Composites (WPC). Vynalezla ho italská firma Covema se sídlem v Miláně. Chtěli vytvořit "dokonalý" materiál, který eliminuje nežádoucí vlastnosti dřeva jako hnilobu, plíseň, sesychání, třísky, napadení hmyzem či kroucení. Na druhou stranu ale měl vypadat jako dřevo. Ze dřeva a plastu tak vytvořili takzvaný dřevoplast. Má přírodní vzhled a výborné vlastnosti. Po celou dobu životnosti se nemusí ošetřovat mořidly, nátěry, laky, tmely ani jinými prostředky. Navíc by to ani nešlo, protože na takový povrch nepřilnou a budou se odlupovat.

Obliba WPC stále roste a neustále se rozšiřuje jeho využití. Například v USA patří tento materiál mezi standardy při budování venkovních teras. Dá se s ním pracovat jako s klasickým dřevem. Začíná být proto populární také v jiných zemích. Hodí se totiž i k výrobě plotů, nábytku či na obklady stěn.

Novou generaci WPC materiálů, která nabízí syté barvy, loni představil na veletrhu For Garden francouzský výrobce Silvadec. "Dřevoplasty určené pro terasy byly v minulosti charakteristické spíše pastelovými barvami a jednoduchými povrchy s drážkou. Novou generací materiálů jsou takzvané dvouplášťové WPC profily," přibližuje Martin Eckstein, který mediálně zastupuje firmu Silvadec.

Jádro tvoří dřevo, které je obalené v polymerové ochranné složce. "Právě čistý polymer je velmi dobře barvitelný a dále zpracovatelný do různých dekorů a textur. Nové dvouplášťové terasové profily tak získávají na oblibě právě díky neomezeným možnostem zpracování povrchu a výrazným barvám, které je možné rozšířit o mnoho dalších odstínů," podotýká Eckstein.

Pro přírodní kameny s mnohoúhelníkovými tvary platí jiná pravidla než pro pokládku dlažebních kostek.

Pozor na opravu starých teras

I když někdo uvažuje jen o renovaci staré terasy a nechce investovat do nových materiálů, měl by si zavolat servis. Neodborné zásahy se totiž nemusí vyplatit. "Je dobré dát pozor například při dotahování šroubů na lištách, aby nedošlo na protočení šroubu. Mohl by se strhnout otvor pro závit. Co se týče starších teras, opravdu raději doporučuji pověřit servisem odbornou firmu," radí Stanislav Brádek, jednatel společnosti Brastav-terasy.

Výměna poškozených prken může být docela náročná. Podle Brádka záleží na formě uchycení. "U těch lepších je práce jednodušší v tom, že stačí poškozené prkno vyjmout. V některých případech je nutné ho rozříznout podélně a do plastových spon s pružinkou pak nacvaknout prkno nové. U levnějších systémů bývá bohužel nutné demontovat celou terasu až k poškozenému prknu. Nelekněte se, že vyměněné prkno bude vidět na první pohled. Dejte mu čas a barevný odstín se postupně srovná s tím původním. Tento proces můžete urychlit, když nové prkno budete zvlhčovat vodou," doporučuje ještě odborník na terasy.

Prodejci také varují, že na škrábance vzniklé neodbornou údržbou se nevztahuje záruka. Jistá péče je ovšem nutná, protože jakýkoliv materiál je venku vystavený klimatickým jevům včetně vody. Stačí pak pyl nebo prach a na povrchu se začnou vytvářet nevzhledně vypadající mapy. Odborníci radí použít vysokotlaký čistič s výkonem maximálně do 100 barů. Díky vodnímu proudu jde povrch terasy krásně vyčistit. Důležité je stříkat vodu ve směru drážek prken asi ve vzdálenosti 30 centimetrů. Pokud na povrchu zpozorujete škrábance a propáleniny, doporučuje se jejich odstranění pomocí ocelového kartáče, brusného papíru nebo ocelové vlny. Opět se musí pracovat ve směru drážek a vzniklý prach spláchnout vodou.

V obkladech dominují moderní materiály a dřevo.

Foto: Shutterstock

Položit kámen není těžké

Mezi oblíbené materiály na výrobu venkovních teras stále patří také přírodní kámen, a to pro svou rustikálnost a naturální vzhled. Podle odborníků z hobbymarketu Hornbach není podkládka vůbec složitá. Zdůrazňují, že je potřeba dostatečné množství polygonních desek z kamene. Dále pak cementová směs, spárovací malta na dlažbu, silikon na přírodní kámen a běžné nářadí.

Nejrůznější vzory docílíme volbou konkrétního druhu, tvaru a velikosti kamenů. "Pro přírodní kameny s mnohoúhelníkovými tvary platí jiná pravidla než pro pokládku dlažebních kostek. Libovolné obrazce kamenů tak mohou být výzvou i pro zkušené pokladače. Někdy pomůže sestavení terasy na zkoušku. Obraz se vyfotografuje a jednotlivé kusy se označí, což se pak dá použít jako vzor při pokládce naostro," říká Daniel Brychta, odborník z oddělení zahrady v Hornbachu.

Co se týče nářadí, hodí se zednické kladivo nebo bruska na kámen, protože některé desky bude potřeba upravit. Po oddělení je důležité jednotlivé kusy omýt vodou. Brusný prach totiž může vytvářet na povrchu nevzhledné skvrny. Takovou terasu se doporučuje stavět ve sklonu dvě až tři procenta právě kvůli už zmiňovanému odvodu vody. Kamenné desky se pokládají na betonový základ, který se musí kvůli přilnavosti pořádně očistit. Na jednotlivé desky se následně nanáší směs o tloušťce asi čtyř centimetrů z cementu, písku a pojiva. "Je dobré si celý prostor rozdělit na jednotlivé úseky a pracovat postupně. Naneste maltu pouze na tak velkou plochu, kterou zvládnete obložit během několika minut. Nestane se vám tak, že by malta ztvrdla a nebylo by možné do ní desky zasadit," upozorňuje Brychta. Jednotlivé kamenné desky se na cementový základ usazují pomocí gumového kladiva. Rovnost a sklon se kontrolují vodováhou.

Vyspárování je dobré provést, až je malta zcela ztvrdlá. Přímo do spár se nanáší spárovací malta, která by měla mít tuhou konzistenci. "Na závěr se na krajích dlažby u stěn domu provádí trvale elastické vyspárování silikonem na přírodní kámen," dodává Brychta.

Článek byl publikován v příloze Stavba.