Politici jsou pod tlakem skupin, které pro sebe chtějí výjimky. To, že jich přibývá, ale není dobře, říká epidemiolog

Kadeřnictví bych otvíral jako poslední, ale chápu, že je na to velký tlak, říká epidemiolog Roman Chlíbek. Podobně jako náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula vzešel z vojenského lékařství a v oboru epidemiologie a vakcinologie to dotáhl až k akademické hodnosti profesora. Je součástí šestičlenného týmu epidemiologů, který sestavil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. V rozhovoru pro HN přibližuje, k čemu zatím čeští vědci při poznávání koronaviru došli.

HN: Představte si, že se můžete vrátit v čase do 1. března, kdy se u nás objevil první případ nákazy koronavirem. Co byste svým kolegům chtěl o viru říct jako první?

Určitě to, jak snadno se šíří v uzavřených skupinách. Ať už jsou to rodiny nebo domovy důchodců. Také jak velké je nebezpečí nákazy mezi zdravotnickými pracovníky. V tuto chvíli u nás tvoří zdravotničtí pracovníci zhruba 10 procent všech nakažených.

HN: Setkal jste se někdy s podobně nevypočitatelným virem, který můžeme šířit, ač se cítíme zdraví?

Podobně těžko může být odhalitelný virus, který způsobuje žloutenku typu A. Hlavně u dětí se setkáváme třeba jen s malým pobolíváním bříška, minimem projevů. Takže se pak virus stolicí dostává do prostředí, kde může kontaminovat vodu. Nebo u člověka nedodržujícího hygienu kontaminovanýma rukama. Ale je pravda, že takto velké epidemie tento virus nikdy nezpůsoboval. Pravděpodobnost, že si někdo po stolici neumyje ruku a podá ji druhému, který jde jíst, je mnohem menší. U koronaviru narážíme na hlavní problém, že jde o kombinaci zcela nového viru, který se šíří tou nejsnadnější cestou přenosu, tedy vzduchem a kapénkami.

HN: Nakolik je reálné riziko, že se nakazíme při letmém kontaktu, například v obchodě? Informace z obchodních center mluví o tom, že mezi tisíci prodavači a prodavačkami jsou naštěstí jen jednotky nakažených a vesměs jde o lidi, kteří se nakazili doma.