Bývalý gruzínský vůdce Saakašvili se nevzdává. Ukrajinský prezident Zelenskyj se ho snaží dostat do vlády

Bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili se snaží vrátit na politickou scénu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ho chtěl za místopředsedu své vlády, ale zatím to neprosadil, a tak ho hodlá mít alespoň jako poradce. Za to, že původní plán neměl podporu prezidentova okolí, takže návrh na jmenování z parlamentu Zelenskyj stáhl, může Saakašviliho předchozí angažmá v ukrajinské politice. Byl to grandiózní skandál, když jako gubernátor Oděské oblasti obvinil Zelenského dosluhujícího předchůdce Petra Porošenka z toho, že kryje korupci ve svém nejbližším okolí, a pokusil se založit vlastní politickou stranu. Porošenko předloni na oplátku zbavil Saakašviliho ukrajinského občanství a zakázal mu vstup do země.

Saakašvili je politik, s nímž rozhodně není jednoduché vyjít. Ve své vlasti byl dvakrát odsouzen a Gruzie na něj vydala zatykač. Tbilisi vyhrožuje, že pokud se Saakašvili stane ukrajinským vicepremiérem, odvolá z Kyjeva svého velvyslance.

Proč tedy dvaapadesátiletý impulzivní muž už není v politickém důchodu, eventuálně nepřednáší na některé prestižní americké univerzitě, což už v minulosti dělal? Hlavním důvodem je jeho pověst úspěšného reformátora. Nejde o nějaké pečlivě budované PR, ale o to, jak se mu podařilo prosadit skutečné reformy v letech 2004−2013, kdy byl gruzínským prezidentem. V celém postsovětském prostoru nebyl jiný politik, jemuž se tak úspěšně podařilo drasticky omezit korupci a vybudovat silné instituce. Přitom výchozí pozici neměl vůbec jednoduchou.

Zhroucený stát

Na jaře roku 2003 jsem byl s kolegy poprvé v Gruzii. Natáčeli jsme tehdy reportáž pro Českou televizi o podivném obchodu. Tbilisi chtělo od Česka odkoupit téměř stovku starých tanků. Vzhledem k tomu, že částka by dosahovala prakticky ročního rozpočtu gruzínského ministerstva obrany, zlé řeči o tom, že tanky ve skutečnosti skončí v jedné ze zemí východní Afriky, nevypadaly úplně nepravděpodobně. Obchod se nakonec neuskutečnil.

Dojem z Gruzie, které tehdy vládl někdejší sovětský ministr zahraničí Eduard Ševardnadze, byl dosti skličující. V centru Tbilisi fungovala elektřina od šesti hodin ráno do deseti dopoledne a znovu zase od šesti odpoledne do deseti večer. Ve městě Telavi na východě země měli lidé proud jen dvě hodiny denně, mezi čtvrtou a šestou ráno.