Brněnský průmyslník Fait cítí v krizi šanci: Máme volné miliardy, rozhlížím se po firmách, které by šlo koupit

Za to, že je bohatý a úspěšný, se Igor Fait nestydí. Investuje do nemovitostí, opravuje funkcionalistické památky v Brně, má vlastní galerii a sbírku moderního umění v hodnotě stovek milionů. A miluje drahá auta. "Nedávno jsem si udělal radost, koupil jsem si Cullinana, SUV od Rolls-Royce," říká ve své kanceláři na dohled od brněnského výstaviště, kde v 80. letech začínal jako ekonom. Dnes je z něj finančník a průmyslník, stovky tuzemských podnikatelů a byznysmenů mu s chutí svěřují peníze, aby jim je zhodnotil. Do jeho fondů Jet 1 a Jet 2 poslali kolem sedmi miliard. Fait se svým týmem za ně kupují firmy, které jsou buď v problémech, nebo potřebují finanční injekci, aby mohly dál růst. A pak je − uzdravené a očištěné − se ziskem prodává. Koronavirus sice postihl i společnosti v jeho portfoliu, on se už ale rozhlíží po dalších, protože cítí, že krize je pro správného investora především příležitostí.

HN: Poslední dva roky jste opakovaně upozorňoval, že je třeba se připravit na ekonomickou recesi. Už ji tu máme. Co se bude dít?

Zatím jsem bohužel příliš nevstřebal, co covid udělá s ekonomikou. A určitě nejsem sám. Je to krize vyvolaná nemocí a to nám dává několik scénářů. Ve chvíli, kdy se rychle objeví lék nebo vakcína, lidé přestanou mít strach, přestane se o koronaviru psát a většina se vrátí do komfortu, v jakém byla před krizí. V takovém scénáři by to stejně rychle zmizelo, jako to přišlo. Pesimistická varianta je, že lék ještě dlouho nebude a nemoc se nám vrátí znovu na podzim a pak znovu na jaře a takhle to bude i dál. To by byla katastrofa.

HN: S čím počítáte jako průmyslník, který pravidelně zachraňuje firmy v problémech?

Správný průmyslník musí umět reagovat rychle na situaci a musí vždy počítat raději s horší variantou. Logická reakce je stahovat si hotovost. Začnete šetřit, kde se dá, propustíte zaměstnance, které vyloženě nepotřebujete, pokusíte se zlikvidnit některá aktiva, například prodat zbytné nemovitosti nebo i části vašeho byznysu, snižujete hodnotu pracovního kapitálu.

HN: A když už tu hotovost máte u sebe, pak co?

Hrozně záleží na tom, jak moc jste zadlužený. Když pracujete s rozumnou mírou zadlužení, víte, že když něco prodáte, pomůže vám to po určitou dobu pokrýt dluhovou službu. Jakmile máte vysoké zadlužení, pak vám hrozí, že ani když aktivizujete veškerou hotovost, co půjde, stejně vám to nebude stačit.

HN: Teď jste popsal, jak jste to dělali ve vašich firmách?

Měli jsme to štěstí, že jsme, když to řeknu byznysovou hantýrkou, spoustu aktiv zlikvidnili ještě před krizí. Prodali jsme řadu našich firem. Ne že bychom tušili příchod covidu, ale máme o něco citlivější vnímání rizika než jiné investiční skupiny. Hlavně zahraniční private equity fondy si nechávají firmy ve svém portfoliu co nejdéle, dokud jim nesou peníze, aby z nich získaly co nejvíc. My jsme v tomto trochu jiní, i kvůli tomu, že většina našich investorů jsou konzervativnější fyzické osoby, které nás tlačí, abychom se chovali opatrněji. Proto jsem věděl, že když nám některé firmy vyrostly do určité velikosti a nebyl jsem si jistý, zda porostou výrazně i nadále, bude lepší je prodat.

HN: Vyprázdnili jste portfolio.

Je to tak. Zůstaly nám vlastně jen dvě větší firmy, a to PBS Industry Group a rakouská firma Hoeckle spolu se Strojírnami Poldi. K tomu máme dvě menší společnosti Payment4U a Fiberpreg. Zadluženost u našich společností je malá nebo žádná, takže jsme nemuseli shromažďovat cash ani nenastalo žádné velké propouštění, necítíme se zatím ohrožení. Navíc třeba v Rakousku, kde působí Hoeckle, je velmi pozitivní režim kurzarbeitu, vláda proplácí až 90 procent mezd.

HN: Takže to na vás vůbec nedolehlo?

To zase ne. PBS Industry se věnuje primárně dodávkám pro energetiku, tam sice nějaké výpadky byly, ale ano, celkově to na firmu nijak zásadně nedolehlo. Její menší část se ovšem zabývá výrobou nádrží pro stavební stroje a tam jsme krizi pocítili. Máme především německé zákazníky, kteří zastavili výrobu. Takže jsme dodělali prototypy, lidé si vybrali dovolenou a zbytek je na podpoře od českého státu, která ovšem není tak štědrá jako v Rakousku. Naše firmy ale z krize zatím vycházejí relativně dobře.