Proč máme problém s etickými kodexy

Korupce v Česku je nevyčerpatelným tématem a kritizována je nejen z řad politiků, neziskovek a médií z domova, ale často i ze zahraničí. Příkladem může být rozruch, který vzbudila výroční zpráva Skupiny států proti korupci (GRECO), podle které je Česko na posledním místě při plnění 14 doporučení Rady Evropy (jediná dobrá zpráva může být, že od vydání zprávy ČR jedno doporučení splnila, a dostala se tak před Srbsko). Než se začneme rozčilovat, jak je situace v ČR špatná, je dobré si ale připomenout, že neplněná doporučení se týkají pouze několika specifických skupin osob − poslanců Parlamentu ČR, soudců a státních zástupců. U všech se pak část doporučení týká kodexů profesní etiky.

Není divné, že je problém připravit etické kodexy pro tyto tři skupiny a vyšvihnout se v příštím hodnocení alespoň na úroveň Ázerbájdžánu či Moldávie? Důvody lze hledat ve třech oblastech. Asi nejdůležitější je obecná nedůvěra, zřejmě historicky vzniklá, k etickým kodexům a možná i k pravidlům obecně. Etika je považována za něco, co je hluboko v našem svědomí, které, pokud jsme morální, vždy pozná, co je správné a co není. Etické kodexy jako praktické návody, jak se v určitých situacích chovat, jsou vykládány jako něco přízemního, jako pouhá etiketa. Pokud ale chybí konkrétní instrukce, např. jak velký dar mohu přijmout, kým a kam se mohu nechat pozvat či jak se mohu chovat v mimopracovní době, pak je také možné, že se někteří vesele pokoušejí obhajovat jednání, které by jinde ve vyspělém světě nebylo akceptovatelné. Informace o tom, kdo všechno se nechal pozvat, i s rodinou, od fotbalového svazu na mezinárodní utkání, naznačuje, že pohledy na to, co je správné a co již nikoliv, se mohou významně lišit.

Druhá otázka je, kdo vlastně by měl pro tyto úctyhodné sbory etický kodex připravovat. Když s návrhem etického kodexu poslance přišel v roce 2005 Lubomír Zaorálek, tak neuspěl. Když jej začala v roce 2012 připravovat vicepremiérka Karolína Peake, opět neuspěla. Když začalo etický kodex pro soudce připravovat ministerstvo spravedlnosti, ozvali se vedoucí představitelé soudů, že založili pracovní skupinu a kodex si připraví sami. Cestu vpřed ukázali státní zástupci, kteří etický kodex a jeho komentář, velmi kvalitně zpracovaný, vydali v roce 2019. Za zmínku stojí uvozující věta: "Nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupci, krajští státní zástupci a městský státní zástupce v Praze, vědomi si vysokých nároků kladených na odbornou a etickou stránku státního zástupce a za účelem vytvoření jednotného rámce pro posuzování etického rozměru práce a chování státního zástupce, vydali dne 16. 4. 2019 s účinností od 1. 5. 2019 jako společné opatření Etický kodex státního zástupce. Tento etický kodex je závazný pro všechny státní zástupce." Na závěr trochu snění. Představte si podobnou větu, kde by však bylo uvedeno: předseda Poslanecké sněmovny, místopředsedové PS a předsedové poslaneckých klubů, vědomi si vysokých nároků kladených odbornou a etickou stránkou poslance PS PČR…