Olympijská reflexe: etika ničení kariér, estetika odporu a svoboda tvořit z ega

Dvaadvacetiletý trojnásobný mistr Afriky Messaoud Redouane Dris se ocitl v neřešitelné situaci. Už když odlétal na olympijské hry, s vysokou pravděpodobností věděl, že do své soutěže nenastoupí. Los v klání judistů tomuto Alžířanovi už pro první kolo přisoudil za soupeře Tohara Butbula. Výkonnostně na něj měl, jenže kdyby se mu na tatami postavil, riskoval by kariéru. Na druhé straně by si ji s takřka stoprocentní jistotou zničil, kdyby oficiálně odmítl nastoupit. Dris to udělal šalamounsky. V neděli, při oficiálním vážení v předvečer soutěže, jeho osobní hmotnost překročila 73 kilogramů, takže se nevešel do lehké váhové kategorie a byl diskvalifikován.

Důvodem, proč nadějný judista nebojoval, je národnost soupeře. Butbul je Izraelec a Alžírsko tento stát oficiálně neuznává. „Bojkot izraelských sportovců sportovci z Alžírska se v posledních letech stává na mezinárodních soutěžích pravidlem,“ napsal web tsa-algerie.com. Jenže co si někteří dovolit mohou bez následků, judisté nikoli. Na olympiádě v Tokiu před třemi lety se Fethi Nourine odhlásil ze soutěže s odůvodněním, že se chce v dalším kole vyhnout právě duelu s Butbulem. Mezinárodní federace mu uložila desetiletý zákaz činnosti, stejně tak jeho trenérovi. Dris svým postupem tedy obstál doma a zdánlivě i před řídicím orgánem – ten ale v prohlášení uvedl, že po skončení her záležitost důkladně prošetří. Je možné, že také tento talent si bude muset hledat novou životní náplň.