VŠE o... finanční gramotnosti

Většina spotřebitelů si nedokáže vybrat, který úvěr je pro ně nejvýhodnější. Vyplývá to z měření finanční gramotnosti, které letos provedlo ministerstvo financí. Nedávno zveřejněná první část průzkumu byla zaměřená na finanční produkty a spotřebitelské úvěry. Zkoumalo se (mimo jiné), jak umíme posuzovat výhodnost úvěrů a jak rozumíme roční procentní sazbě nákladů (RPSN).

Respondenti dostali na výběr tři varianty úvěru a měli vybrat tu, která by pro ně byla nejvýhodnější. Správně si vybrala necelá čtvrtina z nich (24 procent). Přitom byl součástí zadání podrobný seznam všech důležitých parametrů, jako je úroková sazba, výše splátky, výše poplatků a roční procentní sazba nákladů.

Výsledky ukazují, že průměrný spotřebitel nedokáže posoudit, která informace je pro výběr úvěru důležitější, a nechá se snadno zmást. Schopnost racionálního výběru je dokonce natolik špatná, že by průměrný respondent udělal lépe, kdyby se nespoléhal na svůj úsudek a výběr ponechal náhodě. Ano, losováním bychom dosáhli lepších výsledků.

Je velmi pravděpodobné, že při rozhodování v reálném světě by byla úspěšnost ještě nižší. V testovacím příkladu byl úvěr velmi přehledně popsán pouhými osmi parametry. V praxi se žadatel o úvěr musí prokousat několikastránkovou smlouvu, k níž je z moci zákona přidán ještě shrnující přehled "pro zjednodušení". Přehled má sice sloužit k rychlejší orientaci klienta, nicméně i tak má celkem patnáct oddílů a zabere několik dalších stránek.

Vše se prostě stává stále složitější a my nevíme, co s tím. Není pochyb o tom, že vzděláním můžeme zpomalit rychlost, se kterou se rozevírají nůžky mezi složitostí světa kolem nás a naší schopností tuto složitost chápat. Proto se tolik mluví o finanční gramotnosti. Ale naše kapacity jsou omezené a nemůžeme znát vše. Ostatně pěknou ukázkou lidských limitů je již samotná definice RPSN.

RPSN je definována jako řešení dosti složité rovnice. Prvním úskalím je, jaké hodnoty do této rovnice dosadit. Často je potřeba velmi pečlivě studovat zákon, jeho výklad, evropské směrnice a doporučení jenom proto, abychom byli schopni takovou rovnici vůbec sestavit. Další úsilí si vyžádá řešení takové rovnice. Zde se právo (zákon o spotřebitelském úvěru) setkává s matematikou (hledání kořenů polynomu) a tím vzniká řada zajímavých momentů. Především rovnici neumíme řešit přesně, je třeba využít některou z metod hledání přibližného výsledku. Horší je, že obecně má tato rovnice více řešení, ale zákon mluví jen o řešení jediném, jako by to byla hotová věc. Můžeme se tedy pozastavovat nad tím, že lidé, kteří nejsou právníci ani matematici, nerozumí takto složitému pojmu, kterým RPSN bezesporu je?

Nemá smysl kroutit hlavou nad tím, jak někdo nedokáže pochopit zásady finanční matematiky a neumí si vybrat ten nejlevnější úvěr. I ten, kdo to zvládne, pak dříve nebo později ztroskotá na nějakém jiném útesu dnešního složitého světa. Třeba tak, že svůj bezchybně vybraný úvěr použije na nákup předražené soupravy hrnců, úžasného vysavače, který čistí vzduch, nebo jiného produktu kosmických technologií a astronomických cen.