Co se to vlastně děje? Zažíváme snad nějakou pomníkovou renesanci naruby? Pomníky dlouho zapomenuté náhle "ožívají" a stávají se znovu výsostným objektem veřejného zájmu.

Podobou onoho zájmu je ovšem odmítnutí, ve své radikální ikonoklastické formě přímo fyzická likvidace. Spojenými státy se valí vlna poškozování a ničení pomníků spjatých s dějinami Konfederace (amerického Jihu) pod hesly odmítajícími rasismus a otrokářství.

Otrokářství je přitom důsledkem kolonialismu, takže ušetřen není ani Kryštof Kolumbus, protože nebýt prý jeho, nenastala by ani koloniální expanze na americký kontinent. A demonstrace se přenášejí do Evropy: v Bristolu končí potupně ve vlnách řeky Avony místní rodák, obchodník s otroky, ale současně bristolský filantrop Edward Colston, který žil v 17. století. V Belgii opět oživla již několik let probíhající debata o mimořádně krutém režimu v Belgickém Kongu (dnešní Zair) a odpovědnosti krále Leopolda II., vedoucí k odmítání jeho pomníků. A to není zdaleka všechno.

Veřejnou debatu v Česku rozproudil před několika dny případ posprejování pomníku Winstona Churchilla. Velká červená písmena BYL RASISTA a BLACK LIVES MATTER leckoho překvapila (přiznám, že i mě). Vždyť angloamerické hnutí, jež bojuje pod tímto heslem, se zdálo být nekonečně daleko. Ponechme stranou, do jaké míry relevantní společenský hlas autor nápisu reprezentoval, a pojďme se zamyslet nad smyslem a funkcí Churchillova pomníku, který existuje v několika replikách na různých místech ve světě. Můžeme tedy srovnávat.

Nešťastný Churchill

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se