Posláním zemědělců je zajistit dostatek potravin a pečovat o krajinu. Zatímco tato definice je zřejmá, skutečně efektivní spojení potravinové soběstačnosti s péčí o naši krajinu včetně zadržování vody vnímá jen málo lidí. Chceme tento pohled změnit, říká Leoš Říha, viceprezident Agrární komory ČR a ředitel zemědělské firmy KLAS Nekoř.

Co je z vašeho pohledu klíčové pro zadržení vody v krajině?

K tomu, aby naše krajina zadržovala dostatek vody, potřebujeme více organické hmoty v půdě. Ta napomáhá při prvním kontaktu vody s půdou jejímu vsakování, místo aby odtékala po povrchu pryč. Potřebujeme tedy podpořit živočišnou výrobu, která organickou hmotu produkuje. Je také důležité udržet současný rozměr plochy zemědělské půdy. Tu, která nám po mohutném stavebním záboru v posledních desetiletích zbyla, musíme využít v zájmu udržení vody a obživy obyvatel. Řešením je pestrá struktura plodin s dostatečným podílem živočišné výroby. Rozhodně nepodceňuji realizovaná opatření − od přehrad přes nezbytné a pro nás tradiční rybníky až po mokřady, ale chybí mi větší podpora toho základního, tedy organické hmoty v půdě.

Jaké překážky stojí živočišné výrobě v cestě?

Potřebujeme stejné podmínky pro naše zemědělství a potravinářství, jako mají ve vyspělých zemích. Společná zemědělská politika (SZP) a otevřený trh je jedna strana mince, ta druhá je souboj národních rozpočtů v dotování jednotlivých komodit. Přes veškerou snahu posledních let tento boj stále prohráváme − výsledkem je, že máme poloviční množství skotu na jednotku plochy než v Německu. Humus, či chcete-li hnůj, nám pak chybí.

Také potřebujeme v českých obchodech prodávat naši kvalitní přidanou hodnotu v podobě zpracovaných potravin. Nikoliv vyvážet nezpracované obilí a dovážet zpracované, dotované masné a mléčné výrobky. Doufám, že si tyto souvislosti uvědomují i u nás působící zahraniční obchodní řetězce a také se přihlásí k legislativnímu řešení minimálního podílu našich potravin.

Je dobré používat zdravý selský rozum a nepodléhat neodborným populistickým názorům při tvorbě zemědělské politiky. Toto pololetí nám jasně ukázalo, jak důležité je mít základní suroviny z vlastních zdrojů.

Co pomůže zvednout objem živočišné výroby v České republice?

Jak jsem uvedl, srovnatelnost veškerých podpor u těchto komodit u nás a na západ od našich hranic. Živočišná výroba potřebuje také podporu občanů a meziresortní pochopení. Vliv na efektivní zadržování vody v krajině je tak výrazný, že by si zasloužil systémovou pozornost ze strany MŽP a MMR. Jakmile živočišnou výrobu u nás zlikvidujeme, budeme se k ní velmi těžko vracet.

Jak je možné se na suché sezony připravit. Pěstováním jiných plodin?

Posun pěstování plodin k výrazně teplomilným v poslední době naráží na stále se vyskytující jarní mrazíky, které zanechávají škody i na ovoci zde historicky pěstovaném. Problém je nepřesná dlouhodobá předpověď počasí. Každý rok je jiný. Například srážky předposlední zimy byly daleko větší než té poslední.

Více dokážou vláhu využít ozimé a hluboko kořenící plodiny. Ozimé pšenice máme však přebytek a k jejímu smysluplnému využití potřebujeme právě živočišnou výrobu. Perspektivu mají i hluboko kořenící plodiny jako jetel a vojtěška, jež spolu s luskovinami a nespravedlivě kritizovanou řepkou výrazně zlepšují úrodnost půdy.

Infografika: Živočišná výroba hraje zásadní roli v boji se suchem v krajině

Jaký dopad bude mít nedostatek vody na ceny potravin? Dá se předpokládat výrazné zdražení jen u vybraného sortimentu, jak to před časem bylo například u vajec či másla, nebo má spotřebitel očekávat plošné zdražení?

Cenu potravin ovlivňuje mnoho faktorů. Právě proto musíme velmi opatrně zacházet se současnými tlaky EU v nové SZP. Dobrá snaha chránit přírodu může vést nejen k vyklizení světového trhu pro jiné velmoci (s jinými přístupy k ochraně krajiny), ale i k menší soběstačnosti v potravinách, která souvisí s jejich cenou. Je proto třeba také zabezpečit, aby aspoň minimum potravin bylo místních, a to nejen v letácích řetězců, ale i legislativně.

Sucho se netýká pouze Česka. Vyvolává to otázku, odkud budeme tradiční výrobky dovážet, pokud sucho jejich produkci ze střední Evropy vytlačí. Jaká výroba je u nás nejohroženější?

Zatím sucho zasahuje nejvíce jařiny pro nás tak typické − ječmen, mák, ale také zeleninu a brambory. U brambor a zeleniny je perspektiva v inovaci závlahových systémů.

Naštěstí stále máme pro většinu plodin lepší podmínky než řada jiných zemí. Přesto je kvůli nerovné soutěži EU v národních dotacích či neodbornému pohledu SZP nedokážeme plně využít.

Může tato situace vést ke krachu malých farmářů, konsolidaci trhu a slučování farem do větších celků?

Ekonomický světový trend v průmyslu i zemědělství nahrává větším celkům. Bývají odolnější, zejména mají-li pestrou výrobu, včetně živočišné. Na druhou stranu, tak jak by měl zemědělský dotační systém zohledňovat, co která firma z jednoho hektaru přináší − od produkce potravin, souladu s přírodou až po zaměstnanost, tak musí zohledňovat i menší efektivitu malých zemědělců. U obou skupin je podstatné, aby skutečně šlo o poctivé hospodáře, nikoliv pobírače podpor.

Jak jsou na tom s péčí o krajinu sousední země?

U nás dokážeme při menší spotřebě pesticidů a hnojiv, než je průměr EU, dosáhnout větších výnosů, než činí průměr EU. To je fakt, na který se trochu zapomíná. Mluví se jen o struktuře našeho zemědělství z pohledu velikosti lánů. Když pojedete nížinami Německa, Francie, ale třeba i Polska, najednou zjistíte, že jsou tam často větší než u nás. V horských oblastech se přirozeně plochy zmenšují, stejně jako je tomu v Česku. Co uvidíte daleko méně než u nás, to jsou ohromné úbytky té nejkvalitnější půdy ve prospěch nízkopodlažních betonovo-asfaltových staveb.

Čemu se můžeme od našich západních sousedů naučit?

Měli bychom převzít jejich hrdost na své zemědělce, což se projevuje i při volbě potravin. Naše potraviny jsou stejně tak kvalitní, navíc používáme méně pesticidů a hnojiv než na západ od nás (viz tabulka). Chybí zde stejný přístup obchodních řetězců k našim potravinám jako k těm, které pocházejí ze zemí vlastníků řetězců. Zajistit v rámci EU srovnatelné podmínky pro naše zemědělství je i úkol Agrární komory ČR.

Co v otázkách boje se suchem připravuje Brusel a nakolik z toho může těžit český zemědělec?

Evropská unie a nová SZP (Společná zemědělská politika) je stále ve vývoji a loňské volby a letošní koronakrize celou záležitost asi o dva roky posouvají. V návrzích, které se k nám dostávají, vidíme zásadní a opakující se problém: podpora našeho zemědělství se po vstupu do EU zvýšila, ale na plochu bez ohledu na to, co z té plochy vzešlo. To vedlo k rozvoji pouze některých komodit a ke snížení celkové produkce našeho zemědělství.

V tomto stavu nemůžeme už přijmout požadavky z Bruselu − snižte do roku 2030 spotřebu hnojiv, pesticidů. My už ji ale snížili! Třeba jeteloviny a luskoviny, které jsme popsali jako ideální pro zadržování vody, mají už nyní povolené jen malé množství přípravků na ochranu rostlin. Omezíme-li pesticidy, nebudeme je mít čím ošetřovat. Pak je zase nahradí obiloviny. Snížíme sice množství povolených pesticidů, ale omezíme pestrost plodin.

Jak konkrétně může zemědělcům při zadržování vody v krajině pomoci stát?

Jako okolní země zajištěním srovnatelných podmínek pro citlivé komodity. Mezi citlivé komodity u nás řadíme živočišnou produkci, cukrovku, brambory, chmel, ovoce, zeleninu a také národní speciality, jako je mák, luskoviny a semenářství. Jsem přesvědčen, že ministerstvo zemědělství si to uvědomuje, ale protože jde i o krajinu a výživu obyvatel, potřebujeme pomoc meziresortní.

Pomoc musí být v celé vertikále, abychom měli srovnatelné podmínky včetně odbytu, a musí se týkat skutečných zemědělců, zpracovatelů a obchodníků bez ohledu na velikost a formu.

Jste viceprezidentem Agrární komory ČR, zároveň stojíte v čele KLAS Nekoř. Co vás jako aktivního zemědělce nejvíce trápí v souvislosti s hrozbou nedostatku vody?

Trápí mě, že lidé nechápou souvislosti mezi potravinovou soběstačností a údržbou krajiny. Řada rozhodnutí je často přes snahu Agrární komory přijímána s velkým politickým vlivem na úkor vlivu odborného. Vadí mi, že na ochranu rostlin se nahlíží pouze jako na jedy. V lékárně také kupujete chemické léky − stejně jako lidé i rostliny potřebují udržovat zdraví. Některým lidem dnes živočišná výroba smrdí, steak v kulinářských pořadech už ne.

Jak jste na tom vy s živočišnou výrobou?

KLAS Nekoř má 1500 hektarů zemědělské půdy v podhorské oblasti Orlických hor a 600 kusů dojných krav. Kromě 500 hektarů luk a pastvin u nás najdete obiloviny, luskoviny, olejniny, jeteloviny, kukuřici a naši specialitu − trávy na semeno. Snažíme se fungovat v souladu s přírodou a zabezpečovat zaměstnanost v regionu.

Infografika: Živočišná výroba hraje zásadní roli v boji se suchem v krajině