Nejstarší rytmus světa a mýtus týdne

Když se člověk o letních prázdninách hodně snaží, podaří se mu ztratit ve dnech. To je ten krásný okamžik, který se stane párkrát za život, že si člověk není jist, zda je středa, nebo čtvrtek (a je to jedno). To, že si člověk občas poplete datum, se děje i během pracovního roku, ale poplést si dny v týdnu − to je výsada prázdných dní, kdy nejsme obtíženi rytmem povinností a můžeme se zapomenout v čase. A zapomenout takto na týden znamená propadnout se na okamžik do hluboké minulosti, kdy dny jen následovaly za sebou a neměly ještě mytologický rekurzivní charakter. Dny ještě nebyly ukovány v úhledný týden.