Evropské ekonomiky se začínají vzpamatovávat z jarního protiepidemiologického útlumu. Data naznačují návrat maloobchodních tržeb k předcovidovým úrovním. Podobně jako u počtu nakažených koronavirem lze ale očekávat, že i ekonomická data chytí druhou vlnu. A také to, že se charakter oživení napříč sektory změní. Situace na trhu práce se pravděpodobně zhorší, což negativně dopadne na koupěschopnost obyvatel a na maloobchod. Řada faktorů bude nejspíš limitovat výraznější oživení.
Průmyslová aktivita byla zasažena výpadky v dodavatelsko-odběratelských řetězcích, což firmy povede k přehodnocení využití globálního dodavatelského řetězce. Nedostatek zahraničních pracovníků navíc výrazně limituje českou ekonomiku, která je na nich závislá se 14procentním podílem na zaměstnanosti v roce 2019.
Zlepšení zahraniční poptávky naráží na neustupující koronavirovou nákazu zvláště na mimoevropských trzích. Nižší ziskovost firem a horší střednědobý výhled povedou k nižší investiční aktivitě do výroby, jelikož bude také docházet k realokaci investic do IT podpory, což je špatná zpráva pro strojaře.
Zamrzlá jednání o brexitu zvyšují riziko, že k dohodě nedojde. Případná dohoda by měla vyústit v osmiprocentní nárůst nákladů ve formě necelních bariér. Stejně jako po roce 2009 nastoupí další vlna protekcionismu ve snaze zvýšit soběstačnost. Průmyslu uškodí také pokračující americko-čínské rozepře, jejichž dopad na český a německý průmysl by mohl mírnit čínský fiskální stimul podporující tamní ekonomiku ve druhé polovině letošního roku.
Tyto změny budou probíhat na pozadí dosud nepoznaného měnového a fiskálního uvolnění. Jinak řečeno, bude docházet k významným strukturálním a geografickým přelivům kapitálu v prostředí uměle výrazně stlačených úrokových sazeb, což může vytvářet podhoubí budoucí ekonomické krize.
