Digitální obři mají nad státem navrch

Vypadalo to tak jednoduše. Ministerstvo financí zdaní digitální giganty typu Google, Facebook, Apple či Amazon a ti prostě zaplatí. Do rozpočtu přitečou miliardy a vzdálení američtí obři si toho skoro ani nevšimnou, vždyť co je pro ně český trh a co pár miliard v korunách, když jejich tržní kapitalizace už se počítá ve stamiliardách až bilionech dolarů. Jenže svět je trochu složitější. Část boje se odehrává na diplomatické frontě, kde se za své firmy zdatně bije americká vláda. Stačilo pohrozit odvetou a i tak velký příznivec digitální daně jako Francie kasírování amerických korporací odložil. Česko pod tlakem, který ani nebyl tak konkrétní jako v případě Francie, udělalo to samé a ještě původní zcela nesmyslnou sedmiprocentní výši daně redukovalo.

Nejnovější protitah Googlu a spol. dopadá na zákazníky v zemích, kde se do digitální daně pustili ještě před jinak velmi nadšeným českým ministerstvem. Prostě daň, která se vypočítává z obratu, začali zákazníkům přičítat k útratě. U Googlu tomu říkají regulační provozní poplatek. Zatím se týká reklam zobrazených v Rakousku, Velké Británii a Turecku, kde se příplatkem navýší účet o dvě až pět procent, tedy o podobnou sumu, jakou si ukousne tamní berňák. Není důvod předpokládat, že by se Google choval k českým zákazníkům jinak. Jakmile Česko daň zavede, přijde i "regulační provozní poplatek". Připomeňme si, že původně se měla u nás digitální daň vybírat už letos a její hypotetický výnos je započítán i v původně schváleném rozpočtu.

Zákon ještě neplatí, ovšem ministerstvo financí na digitální dani trvá. Následky lze odhadnout. Digitální giganty mají ve svých segmentech moc blížící se monopolu. To znamená, že disponují možností stanovovat své ceny vysoko nad své náklady. To samozřejmě dělají, jinak by neměly takové zisky a jejich akcie by nebyly tak cenné. Jejich moc současně znamená, že pro zákazníky není snadné najít alternativu. Drtivá většina firem ze zemí, kde se daň zavede, tedy bude dál služby amerických obrů poptávat a platit i s "regulačním poplatkem". Naděje, že pokles poptávky donutí Facebook či Google zlevnit, moc reálná není, i když "kurz" některých služeb se určuje v dražbě, kde čistě teoreticky už nyní ceny jdou tak vysoko, jak trh snese.

Ačkoliv motivy daně jsou pochopitelné − Češi jen za internetovou reklamu utratí desítky miliard korun, které ale tečou přes evropské centrály Googlu či Facebooku v Irsku, takže v Česku nedaní skoro nic −, není to důvodem jít hlavou proti zdi. Nejlepší daň je taková, která nedeformuje ekonomické prostředí, snadno se vybírá, nezatěžuje plátce nadměrně a současně není snadné zátěž přenést na někoho dalšího. U digitální daně není splněno snad nic z toho. Důvodů, proč místo daní zaváděných na národní úrovni nevzdávat snahu o méně humpolácké celoevropské řešení, nebo dokonce o dohodu v rámci OECD, je tak víc než dost.