Charlie Hebdo: soud kvůli svobodě

Má smysl zajímat se o soudní proces kvůli atentátu v redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo a střelbě v košer obchodu, po nichž zůstalo 17 mrtvých, když pouze tři ze 14 obžalovaných byli do vraždění přímo zapleteni? A hlavně, když tři bezprostřední hlavní viníci už nejsou naživu? Pro Francii i pro všechny země, které respektují význam nezávislé justice a svobody slova, ano.

V procesu, který po více než pět let trvajícím vyšetřování začal včera v Paříži, půjde kromě výpovědí obžalovaných a svědků samozřejmě o prokázání viny či spoluodpovědnosti toho či onoho. Slyšení by mělo také objasnit pohnutky pachatelů i případná selhání bezpečnostních sil, protože atentát na novináře nepřišel zčistajasna. Již před 7. lednem 2015 zažila Francie celou řadu útoků radikálních islamistů. Pojmenování pachatelů zločinu a všech okolností je důležité pro rodiny a všechny pozůstalé. Vynesení rozsudku bude znamením, že poslední slovo nemohou mít zločinci, ale že v právním státě poslední slovo náleží justici, spravedlnosti, což odlišuje právní stát od slepého násilí.

Velkým tématem procesu bude svoboda slova. Proto středeční vydání Charlie Hebdo znovu otisklo karikatury z dánského listu Jylland Posten. Ne aby v muslimském světě vzbudily opět vlnu nevole, ale aby se redakce přihlásila ke svobodě dát najevo svůj názor, třebas provokativní či přehnanou formou. Tady se svoboda slova od zvůle fanatismu rozezná snadno. Fanatik útočí jen jedním směrem, v Charlie Hebdo to sázeli odprava doleva, muslimům i katolíkům, a karikatury spojoval výsměch zabedněnosti. Když po 7. lednu 2015 miliony Francouzů vyrazily do ulic pod heslem "Je suis Charlie", leckdo si to vykládal jako sentimentální gesto. Francouzi se však nehlásili k obsahu karikatur, ale hlavně a především k právu je zveřejnit. Nemusí se sice každému líbit − ostatně jinak by to ani nebyly karikatury. Nikdo by však kvůli nim neměl být zabit.