Dostanete se na místa, která byste jinak nepoznali, jste akčnější, nemáte výčitky, že jste čtyřnohého člena rodiny nechali doma, a ještě vám věrné psí oči pomáhají v navazování kontaktu s místními. To je jen malý výčet výhod, které přináší dovolená se psem. Výhod pro vás, je nutné dodat. Pro váš čtyřnohý doprovod může být naopak cestování stresem a noční můrou. Třeba v podobě nevolnosti během jízdy, kolapsu z přehřátí či nebezpečných parazitů.

Navykejte psa na cestování

Než vůbec začnete uvažovat nad tím, že vezmete psa na dovolenou, na cestování ho postupně navykejte. Není nic horšího, než když pes nikdy nebyl v autě a vy ho najednou vezete stovky či tisíce kilometrů.

Najdete je v horách, na pláži, dálničním odpočívadle, v hotelové restauraci i v letadle. „Cestopsi“ jsou prostě všude, neboť stále více lidí volí dovolenou se svým čtyřnohým mazlíčkem. Jak to ale zařídit, aby si ji všichni ...
Foto: Shutterstock

S nácvikem jízdy byste měli začít již ve štěněčím věku. Podnikejte s ním nejprve jen výlety na krátké vzdálenosti a ty postupně prodlužujte. Klíčová je přitom první cesta autem. Zvláště při ní tedy buďte ostražití. Pes totiž, stejně jako lidé, může během jízdy trpět nevolností. Ta se u něj projeví zrychleným dechem, dávením a zvracením. Pokud k tomu dojde, můžete si být téměř jisti, že chlupáče již dobrovolně do auta nedostanete. Nevolnosti se přitom dá snadno předejít. Stačí psa před cestou nekrmit, mít v autě otevřená okénka, aby měl zajištěný přísun čerstvého vzduchu, a ve vozidle nekouřit. Také byste v autě neměli mít intenzivní vůně, které by u něj mohly vyvolat nevolnost.

Při dlouhých cestách nezapomeňte pravidelně zastavovat, ideálně každé čtyři hodiny, aby se váš mazlíček mohl proběhnout a napít; a když dorazíte na místo, chlupáče odměňte. Díky tomu si spojí cestu autem s něčím pozitivním.

Najdete je v horách, na pláži, dálničním odpočívadle, v hotelové restauraci i v letadle. „Cestopsi“ jsou prostě všude, neboť stále více lidí volí dovolenou se svým čtyřnohým mazlíčkem. Jak to ale zařídit, aby si ji všichni ...
Foto: Shutterstock

Bezpečnost na prvním místě

Při přepravě čtyřnohého kamaráda myslete nejen na jeho bezpečnost, ale hlavně na svoji i ostatních spolujezdců. Psa poutejte vždy, i když jste si jisti, že je natolik vychovaný, že se v autě ani nehne. Nikdy totiž nemůžete vědět, jaká bude jeho reakce při nečekané události. Nepřipoutaný pes je neřízenou střelou, která může vést k dopravní nehodě či během ní způsobit smrtelný úraz cestujících. Kromě toho se za nepřipoutaného psa vystavujete i riziku až dvoutisícové pokuty. Zákon v tomto ohledu mluví jasně − během přepravy živých zvířat nesmí být ohrožena bezpečnost řidiče, přepravovaných osob ani zvířat a ani bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Najdete je v horách, na pláži, dálničním odpočívadle, v hotelové restauraci i v letadle. „Cestopsi“ jsou prostě všude, neboť stále více lidí volí dovolenou se svým čtyřnohým mazlíčkem. Jak to ale zařídit, aby si ji všichni ...
Foto: Shutterstock

Používejte různé bezpečností systémy. Zvláště pro malé psy je vhodná přepravka odpovídající velikosti, kterou umístíte na zadní sedadlo a zabezpečíte bezpečnostním pásem. Jestliže je pes na přepravku zvyklý, bude se v ní cítit v bezpečí a cesta bude pro něj méně stresující. U větších psů je přepravka na zadním sedadle nevhodná, protože nevydrží sílu nárazu. U nich tedy volte speciální postroj, který připevníte k zadnímu sedadlu, případně přepážku namontovanou mezi zadní sedadla a zavazadlový prostor. V žádném případě se nesnažte pejska připoutat pomocí klasického postroje nebo vodítka. Hrozilo by jeho uškrcení.

Najdete je v horách, na pláži, dálničním odpočívadle, v hotelové restauraci i v letadle. „Cestopsi“ jsou prostě všude, neboť stále více lidí volí dovolenou se svým čtyřnohým mazlíčkem. Jak to ale zařídit, aby si ji všichni ...
Foto: Shutterstock

Připravte se na některá omezení

Někteří s chlupáčem cestují pravidelně, jiné by ani nenapadlo vzít čtyřnohého přítele s sebou. Kolem cestování se psem panuje celá řada předsudků a obav. Třeba o tom, že si zvíře cestování neužije, že "své dvounožce" omezuje a připravuje je o zážitky nebo že je bláznovství vzít ho do některých zemí. Strašákem je například Rumunsko, které je známé velkým množstvím volně pobíhajících psů. Ti ale většinou žádnou hrozbu nepředstavují, protože jsou bázliví a od lidí se drží v dostatečné vzdálenosti.

S určitými omezeními ale samozřejmě počítat musíte. Ať již v podobě specifických podmínek vstupu do jednotlivých zemí, či zákazů vstupu psů. S chlupáčem vám mohou být zapovězeny některé pláže, restaurace, hotely, zámecké zahrady, hrady a další turistické atrakce. Nepříjemná může být i doba cestování, kterou pravidelné zastávky na venčení prodlužují, nebo častá absence informací o výši poplatků za psa v ubytovacím zařízení. S tímto problémem se budete setkávat zvláště u road tripů, při kterých nemáte časový prostor ověřit cenu před rezervací.

Základní pravidla první pomoci u psů

MVDr. Kryštof Doležal, veterinární klinika LIVET

Kolaps

V případě nejednoznačné příčiny je třeba zkontrolovat a uvolnit dýchací cesty. Pokud pes nedýchá, chytneme oběma rukama čelisti a provedeme pět dýchnutí přes čumák. Při zástavě srdce se musí nejdříve provést resuscitace. Ruce přiložíme na levou stranu hrudníku v oblasti srdce a celou vahou těla stlačujeme 120krát za minutu tak, abychom hrudník stlačili alespoň o jednu třetinu. Resuscitaci doplňujeme dýcháním do nosu. Na 30 stlačení hrudníku připadají dva vdechy výše popsaným způsobem.

Uštknutí

Nikdy nevysáváme jed ani nezaškrcujeme ránu! Psa bychom stresovali a také by došlo ke zvýšení prokrvení tkání a tím rychlejší distribuci jedu do těla. Postiženou končetinu ideálně imobilizujeme a snažíme se psa dostat co nejdříve k veterináři. Při kousnutí na krku či hlavě se doporučuje sundat obojek.

Trauma

Povrchové poranění může majitel ošetřit sám. Ránu je nutné pořádně vyčistit, ideálně ostříhat chlupy, pořádně vypláchnout vodou a poté aplikovat dezinfekci, jako například naředěný hypermangan nebo roztok jodu, a ránu překrýt kusem gázy. Při poranění na tlapkách lze použít ponožku jako krytí. Jedná-li se o hluboké rány, postupujeme stejně, ale následně navštívíme veterináře.

Při penetrujícím poranění břicha či hrudníku nikdy nevyndaváme cizí těleso, aby nedošlo k masivnímu krvácení. V případě, že se jedná o klacek či větev, můžeme je zkrátit, aby bylo možné psa co nejrychleji dopravit na veterinární pracoviště. Při zlomeninách se můžeme pokusit o provizorní fixaci pomocí plastových tyček, klacků nebo čehokoli, co je relativně pevné a po obtočení obinadlem udrží končetinu v dané poloze.

Najdete je v horách, na pláži, dálničním odpočívadle, v hotelové restauraci i v letadle. „Cestopsi“ jsou prostě všude, neboť stále více lidí volí dovolenou se svým čtyřnohým mazlíčkem. Jak to ale zařídit, aby si ji všichni ...

Co dát do psího kufru?

Pes sice na dovolenou nepotřebuje žádný loďák, jsou ale věci, které byste mu vzít měli. Třeba cestovní misku, která je lehce skladovatelná a jejíž součástí je nádobka s vodou. Nebo pelíšek, který mu bude připomínat domov a bude se v něm cítit v bezpečí. Samozřejmostí je pas, vodítko, obojek, náhubek a lékárnička, která by neměla chybět ve výbavě žádného psího cestovatele. "V ní musí být především sterilní gázové krytí, coban, nůžky a dezinfekce," připomíná MVDr. Kryštof Doležal z veterinární kliniky LIVET. Počítejte také s tím, že nové místo a podněty mohou být pro psa natolik silné, že nebude chtít jíst. Proto mu kromě granulí přibalte také nějakou masovou kapsičku či konzervu, kterou určitě neodmítne. Hodit se vám bude také něco na vyndávání klíšťat a furminátor či kartáč na vyčesávání srsti.

Raději mimo letní sezónu

Zatímco vy můžete jet na dovolenou v podstatě kdykoliv a kamkoliv, u psů to tak úplně neplatí. Pokud tedy chcete, aby si váš mazlíček dovolenou alespoň trochu užil. Při cestách k moři se vyhýbejte horkým letním měsícům a raději se na cesty vydávejte na přelomu září a října, kdy je moře ještě krásně vyhřáté, ale teploty již nejsou tolik vysoké. Předejdete tím kolapsu z vedra. Také musíte počítat s tím, že ne v každém hotelu vám psa ubytují a že jsou i ubytování, která sice umožňují pobyt se zvířetem, ale nejsou pro ně z nějakého důvodu ideální. Třeba proto, že v blízkosti není žádná zeleň pro venčení. Ne každý pes navíc snáší velké hotely. I na ně byste měli psa postupně navykat a raději na první společnou dovolenou vybrat menší apartmán.

Výběr samotné země již takovou roli nehraje, jen si musíte hlídat pravidla vstupu. V Evropě se nejčastěji vyžaduje pas zvířete, identifikace mikročipem a platné očkování proti vzteklině. To řešte včas. "Často se nám stává, že lidé začnou řešit zdravotní stav psa přibližně dva dny před cestou. Nejčastěji pak zjistí, že jim chybí očkování proti vzteklině, nebo že je vakcinace již propadlá. Jenže pokud se vzteklina nově naočkuje, můžete se psem vycestovat až za 21 dní, kdy je množství protilátek již dostatečné a vakcína je účinná," upozorňuje Doležal. Dejte si pozor také na aktuálnost informací na internetu. Relevantním zdrojem jsou stránky Státní veterinární správy, na kterých získáte důležité informace o přepravě zvířat do zahraničí.

Prevence proti nemocem je zásadní

Ani zvířatům se během dovolené nevyhýbají nejrůznější zdravotní problémy a úrazy. Zde hraje zásadní roli prevence. "Ve své praxi se často setkávám s tím, že lidé mají tendenci rizika podceňovat a informace, které mají z televize či z veterinárních ordinací o možných hrozbách, berou jen jako reklamu dané firmy. Doporučuji předcházet problémům, protože prevence je zásadní a vždy lepší než následně nemoc léčit. U nemocí, které jsou přenášeny vektory, k nimž patří třeba komár či klíště, je pomoc jednoduchá − stačí použít vhodný antiparazitární přípravek. U některých onemocnění jako je srdeční červivost, což je mimochodem zároveň i zoonóza, tedy onemocnění přenosné na člověka, se doporučuje preventivní aplikace preparátů s obsahem selamectinu, milbemycinoximu, moxidectinu, a to před cestou a poté měsíc po návratu. Přípravky jsou jak ve formě kapek, tak tablet," říká Kryštof Doležal a dodává: "Mezi nejčastější cestovatelské nemoci, tedy infekce u psů přenášené vektory, patří babesióza, hepatozoonóza, leishmanióza a dirofilarióza a ehrlichióza, anaplazmóza a borelióza."

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život se zvířaty.