Každý, kdo se zabývá sluneční nebo větrnou energií, v poslední době hovoří o jejím skladování. Dosud to bylo slabé místo takových projektů. Nyní se situace mění.

Nové systémy skladování elektřiny jsou v USA primárně určeny k nahrazení starých, emisně náročných elektráren, které vyrábějí elektřinu z fosilních paliv v době špičky. Jsou například nezbytné v létě, kdy je v New Yorku velká spotřeba energie, protože klimatizační systémy pracují na maximum.

Velice ambiciózní plán vedení New Yorku předpokládá, že do deseti let budou v tomto megaměstě vybudovány obří sklady elektrické energie s celkovým výkonem 3 GW. Projekt uvádí, že desetinu z toho zajistí nový, 316megawattový systém složený z lithium-iontových baterií s kapacitou 2529 MWh. Bude postaven na místě dosavadní staré konvenční elektrárny ve čtvrti Queens na březích East River.

Majitelem elektrárny je společnost Ravenswood Development, která plánuje, že by systém mohl při plném nabití zásobovat elektřinou 250 tisíc domácností po dobu osmi hodin. První fáze energetického úložiště, které bude uvedeno do provozu v březnu 2021, by měla zajistit výkon 129 MW. O výstavbě dalších etap s výkonem 98 MW a 89 MW nebylo zatím ještě rozhodnuto.

Obří baterie se staví na místě elektrárny Ravenswood staré 50 let. Bude z větší části demontována a na jejím místě zůstane pouze paroplynový provoz o výkonu 2,2 GW. Baterie však zpočátku nebudou snižovat obsah CO2, protože budou ukládat elektřinu z fosilních zdrojů energie. Později však budou skladovat přebytky "zelené" energie.

Vedení města New York podpořilo velkolepý plán na skladování energie dotací ve výši 280 milionů USD. Asi 150 milionů z toho je určeno pro velké energetické a distribuční společnosti, které provozují větší zařízení od výkonu 5 MW. Pro zařízení s výkonem menším než 20 GW obdrží každoročně prémii za poskytnutí skladovací kapacity: za použitelnou kilowatthodinu je 85 dolarů. Zařízení s výkonem 10 MW tak získá finanční podporu ve výši 850 tisíc dolarů.

Bateriové úložiště od 20 MW dostane 110 dolarů za kilowatthodinu. Očekává se, že financování se každý rok bude snižovat o 10 dolarů za kilowatthodinu skladovací kapacity. O zbývajících 130 milionů dolarů mohou požádat provozovatelé menších zařízení. V těchto případech se uvažuje o impozantních 350 dolarech za kWh.

Nejen New York, ale i Kalifornie

Newyorská elektrárna s bateriovým úložištěm bude prvním a největším zařízením svého druhu ve Spojených státech. Toto prvenství jí ale asi dlouho nevydrží. Budují se totiž další. Ostatně od roku 2014 se kapacita energetických úložišť v USA víc než zečtyřnásobila. A podle americké Energetické informační agentury vzrostla z 214 MW na 899 MW v březnu 2019.

Experti očekávají, že toto tempo bude pokračovat. Společnost Florida Power & Light oznámila záměr začít v příštím roce s výstavbou energetického zásobníku s lithium-ionovými bateriemi s výkonem 409 MW (900 MWh). Už koncem letošního roku začnou společnosti Vistra Energy a Tesla budovat v kalifornské rozvodně Moss Landing nový systém s výkonem 300 MW. Nyní bylo oznámeno, že v prosinci 2023 začne společnost 8minute Solar Energy stavět bateriový sklad pro solární energii o výkonu 300 MW (1,2 GWh).

Začátkem května podepsala v Kalifornii společnost Southern California Edison (SCE) sedm kontraktů na vybudování lithium-iontových bateriových zdrojů energie o celkovém výkonu 770 megawattů. Je to jedna z největších veřejných zakázek na ukládání energie v Kalifornii a je dokladem prestiže, jíž se těší ve veřejné správě tato forma skladování. Už koncem loňského roku totiž vyzvala Kalifornská komise pro veřejné služby (CPUC) energetické firmy, aby obstaraly 3,3 GW skladovacích energetických kapacit a tím vyřešily problémy s přetížením sítě a kompenzovaly uzavírání uhelných elektráren.

Je pozoruhodné, že společnost SCE chce tyto zdroje ukládání energie postavit do srpna 2021, což je neuvěřitelný časový plán. Většina úložišť bude umístěna u solárních elektráren. SCE uvádí, že tento koncept společného umístění solárních elektráren a bateriových skladů bude první svého druhu v Kalifornii.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Energie.