Bude zlatá horečka pokračovat?

V posledních dvou letech zaznamenala cena zlata rostoucí trend, který se od počátku pandemie koronaviru ještě urychlil, aby na začátku srpna dosáhlo zlato na historicky rekordní úroveň. Následovala korekce a nyní se obchoduje na úrovni konce července. Letní růst ceny zlata vyvolával četné otázky. Skeptici mohli považovat růst za neudržitelný, daný dočasným sentimentem. Zastánci zlata naopak akcentovali jeho roli uchovatele hodnoty peněz, jež jsou dlouhodobě znehodnocovány politikou centrálních bank, a tyto obavy po oznámení vládních stimulů ekonomik po celém světě ještě zesílily. Jak se k problematice investic do zlata postavit?

Na úvod je třeba si uvědomit, že ačkoliv ve velmi dlouhém období cena zlata pokrývá vývoj inflace (tedy že reálná cena je dlouhodobě stabilní), může mít investor dost dobře tu smůlu, že se strefí např. do desetiletého okna poklesu reálné ceny, jak je patrné z dat za posledních 50 let. Dále je třeba mít na paměti, že zlato je neproduktivním aktivem, a jeho schopnost uchovat hodnotu je tak zcela závislá na víře investorů. Jako vhodnější se proto jeví investovat především do produktivních aktiv, což je zároveň jediná možná alokace úspor, která má smysl i z makroekonomického hlediska: ekonomika alokující úspory do produktivních investic bude dosahovat vyšších výkonů oproti ekonomice kumulující neproduktivní cennosti.

Pokud ale věříme ve zlato jako bezpečného uchovatele hodnoty úspor, pak stejnou roli hrají i vládní dluhopisy vyspělých zemí. Není proto překvapivé, že ceny zlata jdou ruku v ruce s nominálními výnosy dluhopisů, či přesněji s reálnými výnosy inflačně zajištěných vládních dluhopisů (např. americké 30leté TIPS) a s vývojem inflace. Pokles výnosů dluhopisů vede k růstu cen zlata, což je i případ období od konce roku 2018.

Na vypuknutí koronavirové krize a propad reálných výnosů amerických TIPS do záporu reagovala cena zlata možná poněkud nadměrně, avšak po následné korekci již nelze tvrdit, že by byla nadhodnocena oproti aktuálním tržním podmínkám. Ty jsou ale těžce deformovány politikou centrálních bank, které se významně podílejí na stlačování výnosů i dlouhodobých dluhopisů na historicky rekordní úrovně. Výraznější pokles těchto výnosů si lze proto do budoucna už jen těžko představit a to platí i o pokračování zlaté horečky.