Koronavirus rozpoutal realitní boom. Je to nečekané, protože uzavření ekonomik spustilo nevídaně prudkou ekonomickou krizi, která, jak ukazuje nástup druhé vlny, nebude jen epizodou. A v krizi přece prudce roste nezaměstnanost, klesají reálné příjmy, roste nejistota. I ti šťastlivci, na které krize přímo nedopadne, se začnou chovat opatrněji a do utrácení se nehrnou, čímž útlum ekonomiky dál prohlubují. To vše by mělo přidusit také trh s nemovitostmi. Nestalo se a není to jen tuzemská specialita. V Americe zažívající bezprecedentní ekonomický propad provázený nezaměstnaností, kterou si u nás ani neumíme představit, se v létě stály fronty na prohlídku nemovitostí. Ve světě, v němž covid-19 odstartoval mnohem významnější podíl práce z domova, jsou přece potřeba větší domy. Díky nejlevnějším hypotékám v historii je i z čeho je zaplatit. A peníze levné zůstanou. Světové centrální banky zatím ani neuvažují o tom, že by zvedaly sazby a ukončovaly mimořádná opatření, která trhy včetně toho realitního zaplavují likviditou.

V Česku s jeho podvyživenou burzou, na níž investuje pouze zlomek populace, jsou nemovitosti hlavním magnetem pro levné peníze. Boom hypoték tak nejenže s nástupem pandemie neskončil, ale ještě zesílil. Je čím díl pravděpodobnější, že letošek bude pro banky poskytující v Česku úvěry na bydlení rekordní. Proti loňsku činí nárůst objemu hypoték víc než třetinu a tempo růstu neopadá. Naopak, čerstvá čísla za září ukázala, že banky za měsíc dokázaly rozpůjčovat 22 miliard korun. O celých 47 procent více než v roce 2019. Za prvních devět měsíců tak zájemci o nové bydlení získali hypotéky v objemu 172 miliard korun. To je už o něco víc než v letech 2016 a 2017, tedy před tím, než Česká národní banka šlápla na brzdu a začala po bankách vyžadovat obezřetnější chování − to, aby od klientů vyžadovali vyšší "spoluúčast". Letos v dubnu pod dojmem krize sice podmínky zmírnila, což bankám formálně uvolnilo ruce, ovšem v situaci, kdy se sami bankéři začali o solventnost svých klientů víc bát. Realitní trh a následně hypotéky tak více povzbudilo zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, jež nemovitosti zlevnilo o čtyři procenta, typicky o statisíce korun.

To by nestačilo, kdyby současně neklesaly úroky. A to se navzdory občasným prohlášením, že banky už nemají, jak zlevnit, stále děje. I v září sazba průměrné hypotéky o několik setin procentního bodu klesla. Je to drobek, ale už šestý v řadě, takže kdo po prázdninách uzavřel hypotéku se sazbou nad 2,07 procenta, platí bance víc, než je průměr. Když úroky srovnáme se začátkem loňského roku, kdy se zdálo, že ČNB bude peníze zdražovat dlouhodobě, jsme už o procentní bod níž. Samotný nástup koronaviru z úroků ukousl skoro čtyři desetiny procentního bodu, což je na splátkách znát. A to zřejmě pořád nejsme na dně. Jediné, co nyní může vytlačit úroky výš, je obava bank z toho, že prudce přibude těch, kdo kvůli krizi nebudou mít na splátky. Pokud se to stane, skončí i zdánlivě nekonečný růst cen nemovitostí.