Učí pomocí vědeckých show či robotů

Na otevřených dlaních jim tančí plameny, na pódiu explodují kontejnery plné kouře a barevných míčků a zrcadly kreslí bláznivé kaleidoskopické obrazy. Nejde přitom o vystoupení nějakého umělce nebo kouzelníka, "jen" o výuku fyziky a chemie pro školy. Přesněji o výuku v podání týmu performerů z ÚDiF, což je zkratka pro Úžasné divadlo fyziky.

Tahle brněnská parta, kterou tvoří například astrofyzikové, učitelé fyziky či chemici, se rozhodla, že fyzika nemusí být jen nuda v lavicích a strašák na vysvědčení, ale že je to zajímavá věda, která se dá učit poutavou formou. A tak vystupují nejen na základních a středních školách, ale také v mateřských školách, firmách či v domovech důchodců.

"Jsme přesvědčeni, že dobře a přehledně podaný pokus, ať už z fyziky nebo chemie, zaujme téměř každého. Takže se snažíme nechat našim experimentům dost prostoru a pozornosti. Rozhodně se u představení nepřevlékáme za slavné nebo šílené vědce. Jsme s publikem sami za sebe a chceme s nimi sdílet radost z toho, že pokus vyšel a stalo se třeba něco nečekaného," říká performerka ÚDif Barbora Mikulecká. "Ještě větší radost pak vidíme v očích diváků, když pochopí, jak a proč se stalo to, co je před chvílí tak překvapilo," dodává.

Děti fyzikální "kouzla" samy vysvětlují

Soubor ÚDiF na svých vystoupeních ukazuje nejrůznější fyzikální a chemické experimenty tak, aby byly vizuálně zajímavé a aby si je mohli vyzkoušet i sami diváci. Členové skupiny sami o sobě říkají, že nechtějí předvádět pouze prázdné efekty. Každé jejich vystoupení má ústřední téma, příběh a myšlenku, kterou chtějí sdělit.

"Záleží nám na tom, aby diváci pochopili podstatu a příčiny překvapivých jevů, které právě viděli. Publikum je často aktivní součástí našich vystoupení a podílí se i na vysvětlení toho, jak naše 'kouzla' děláme," píší o sobě členové týmu na svých stránkách.

Tahle brněnská parta, kterou tvoří například astrofyzikové, učitelé fyziky či chemici, se rozhodla, že fyzika nemusí být jen nuda v lavicích a strašák na vysvědčení.

Foto: archiv

Mikulecká dodává, že děti mají pokusy obzvláště rády. Dost ale záleží na tom, jak jsou staré. "V mateřinkách se snažíme spíš o to, aby si všimly, co se stalo nejdřív a co potom, a aby si vše mohly nějak osahat nebo vyzkoušet. Od první třídy už se děti samy snaží přijít s vysvětlením, jak jsme to udělali. I my se někdy divíme, jak dobrá vysvětlení nám nabízejí," podotýká Mikulecká.

Cena jednodenního vystupování pro školy se pohybuje kolem 10 tisíc korun a během jednoho dne mohou udělat i dvě různé science show. Koronavirus ÚDiF zbrzdil, od vyhlášení nouzového stavu v březnu až do září neměli prakticky žádné vystoupení.

Živé knihy o lidských právech

Zajímavým příkladem toho, jak se dá učit živě a zábavně, je také projekt Živá knihovna organizace Amnesty International. Princip je jednoduchý: Děti se mají učit například o prevenci diskriminace, rasismu, xenofobie či extremismu. Ovšem místo učebnic si mohou vypůjčit konkrétní osobnosti. Živou knížkou může být například Rom, uprchlík, zdravotně handicapovaný, příslušník LGBT komunity nebo člověk bez domova.

Každá živá knížka ve skupince zhruba pěti žáků vypráví přibližně 10 minut svůj příběh, jehož základní kostru si předem připraví na speciálním školení.

"Některé knížky mají příběh sestavený velmi pevně a jedou podle sepsané osnovy, kterou si pamatují, jiné jsou zase flexibilnější. Obecně své vyprávění přizpůsobují například podle věku dětí − mladším dětem více vysvětlují cizí termíny, u starších nemusí tolik zjednodušovat," vysvětluje Jiří Bejček z Amnesty International.

Nejčastěji Živá knihovna navštěvuje druhý stupeň základních škol a střední školy. Částečně se jim daří fungovat i v době koronaviru, každopádně už raději testují on-line Živou knihovnu skrze platformu Zoom.

Děti se učí programovat pomocí robotů

Učit živou formou se dá i počítačové programování. Nezisková organizace Czechitas, zaměřená na vzdělávání v oblasti informačních technologií, spustila kurzy Czechitas Nová generace.

Jsou to kroužky, workshopy, tábory a další akce pro děti od osmi let. Ty se učí základy programování, robotiky a práce s dalšími moderními technologiemi. K programování využívají například ozoboty, což jsou miniaturní roboti. Je to interaktivní hračka, která se sama pohybuje a rozvíjí kreativitu a logické myšlení. Děti mohou roboty naučit například otáčet se, odbočovat nebo zrychlovat. Starší děti se zase učí programovat v jazyce Python.

"O kurzy je velký zájem a kapacita je většinou naplněna poměrně rychle po otevření. Dokud budeme jen trochu moct, budeme pořádat workshopy a kroužky pro děti prezenční formou," říká mluvčí Czechitas Jan Schönbauer.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovativní vzdělávání.