VŠE o... odlivu mozků

Brain drain čili odliv mozků je termín označující emigraci kvalifikovaných osob. Jejich kvalifikace může být vnímána různě, jak ve smyslu znalostí a dovedností nabytých prostřednictvím formálního vzdělání, tak těch získaných během pracovního procesu. V ekonomii se taková kvalifikace označuje termínem "lidský kapitál". Pojem brain drain se poprvé objevil v roce 1963 v britských novinách v souvislosti s emigrací vědeckých pracovníků do USA po druhé světové válce.

Nejvíce trpí odlivem mozků méně rozvinuté země, ve kterých emigrace kvalifikovaných osob násobně převyšuje emigraci osob s nižší kvalifikací. Ve vyspělých zemích se z hlediska rozsahu tyto dva typy migrace zásadně neliší. Měření objemu odlivu mozků je obtížné. Existují statistiky o věkové struktuře a formálním vzdělání emigrantů, ale obtížně zachytitelná je dimenze lidského kapitálu v podobě pracovních zkušeností a měkkých dovedností. Pracovní zkušenosti lze aproximovat délkou působení na trhu práce, zatímco u měkkých dovedností je nalezení alespoň přibližného měřítka problematické. V praxi se v některých případech používá finanční ohodnocení emigranta, které ale není spolehlivé pro všechny profese.

Odliv mozků je obvykle z pohledu vysílající ekonomiky vnímán negativně kvůli vyvolaným ekonomickým ztrátám. Prvotně lze identifikovat náklady na vzdělání jedince, který následně emigruje a vykonává ekonomickou činnost v jiném státu. Zároveň s odlivem mozků vznikají domácí ekonomice náklady obětované příležitosti, to je potenciální výsledek činnosti emigranta, který by vznikl, kdyby daná osoba zůstala a pracovala doma. V mnoha zemích je problémem rozsáhlá a systematická emigrace pracovníků některých odvětví, která následně trpí významnými výpadky funkčnosti. Typicky jde o zdravotnictví.

Z celospolečenského hlediska lze poukázat i na fenomén "ztráty mozků", kdy se migrující osoba v zahraničí nevěnuje své profesi. Domácí země přichází o vzdělanou osobu a přijímající země není schopna příchozí lidský kapitál vstřebat.

Na druhou stranu může být odliv mozků spojen i s kladnými dopady. Některé domácí trhy práce nejsou schopny vstřebat všechny vzdělané osoby, proto může být jejich emigrace řešením. Zároveň díky vazbám emigrantů na zemi původu může dojít k transferu znalostí do země původu, a následně tak k přispění rozvoje domácí ekonomiky.

Z výše uvedených důvodů se snaží mnohé státy odliv mozků omezit. Jednou z možností je selektivní úprava daně z příjmů v některých strategických odvětvích (sektor IT v Moldavsku) anebo podle věku (Polsko pro osoby mladší 26 let). Další možností jsou různé kampaně podporující návrat vlastních vzdělaných občanů domů (podpora bydlení, zajištění pracovního místa). Tyto programy ale nebývají příliš úspěšné z různých důvodů, například proto, že přijímající země otvírají programy na přilákání migrantů v určitých profesích, nabízejí jim i vyšší kvalitu života, stabilnější prostředí či větší možnosti seberealizace.