Ministerstvo zdravotnictví ho pro jeho názory na pandemii koronaviru označuje za dezinformátora. Česká i světová ekonomika se teď ubírají zcela jiným směrem, než by se mu zamlouvalo. "Když slyším mluvit šéfa americké centrální banky Jeromeho Powella, nevím, jestli mám spadnout ze židle," zlobí se ekonom a bývalý český prezident Václav Klaus. Ale v rozhovoru pro HN dává najevo, že ani s blížícími se osmdesátinami se nechce smířit s tím, co mu vadí. Nevylučuje ani ještě jeden návrat do velké politiky.

HN: Během jednoho týdne probleskly zprávy, že vystupujete na demonstraci nebo že sedíte v restauraci, přitom jsou zavřené. Nestává se z Václava Klause, kdysi kritika občanské společnosti, na stará kolena anarchista a aktivista?

Už mě leckdo atakoval s kdečím, ale že by mě označil za anarchistu, to je absolutní novina, v tom máte primát.

HN: Když říkáte, že to, co teď děláte, je "jistý projev občanské neposlušnosti", copak nejde o anarchismus?

Občanská neposlušnost mého velmi umírněného typu je něco, co je výrazem beznaděje z totálního selhání politiky. Politiky, která selhává z mnoha pohledů − nejde jen o vládní versus protivládní. Selhává schopností vážné diskuse o dnešní takzvané covidové situaci. A protože se to vážně nediskutuje v parlamentech, tak pak bohužel zůstává pokus demonstrovat názor něčím, co zjednodušujeme označením občanská neposlušnost.

Václav Klaus (79)

V letech 2003 až 2013 byl prezidentem ČR, 1992 až 1998 předsedou vlády, od prosince 1989 do července 1992 ministrem financí. Vystudovaný ekonom. Do roku 1968 působil v Akademii věd, po nuceném odchodu byl bankovním úředníkem, od roku 1987 pracoval jako analytik v Prognostickém ústavu Československé akademie věd. Brzy po 17. listopadu 1989 se stal členem Občanského fóra, v roce 1991 zakládal a stal se předsedou ODS, byl jím až do roku 2002. Po odchodu z politiky v roce 2013 působí v Institutu Václava Klause na pražské Hanspaulce, publikoval několik desítek knih.

Je ženatý s ekonomkou a bývalou diplomatkou Livií Klausovou, má dva syny a sedm vnoučat.

HN: Představte si, že jste opět premiérem. Jak byste s podobnou pandemií bojoval?

Zaprvé bych se nestal, jako se stala naše vláda i vlády řady polekaných západních zemí, obětí covidové paniky. Protože ta zaslepuje oči a mysl.

Krátce před naším setkáním jsem četl rozhovor v Echo24 s lékařem a olympionikem Lukášem Pollertem.

Velmi pěkně přirovnává dnešní situaci k tomu, že někdo v divadle vykřikne: "Hoří!" I když to je jen malý nedopalek cigarety, lidé se začnou ušlapávat.

A výsledek je tisíckrát horší než to, co hrozilo z onoho malého nedopalku.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se