Nerad bych přišel o originalitu

První referencí architekta Kamila Mrvy po studijním návratu z USA se stal jeho vlastní dům s ateliérem v rodné Kopřivnici. Stavba sklidila pozitivní ohlas a Mrva začal navrhovat další rodinné domy převážně v Moravskoslezském kraji, ale i Praze. Postupně se nabalovaly větší zakázky − hotel, rezidenční developerský projekt či firemní centrály.

Dnes Mrva a jeho tým pracuje na mnoha veřejných zakázkách pro obce v Beskydech. Je dvorním architektem obce Trojanovice, jejíž zvonička na Horečkách pronikla mezi 1000 nejlepších staveb Evropy. Práce ateliéru v Trojanovicích zaujala i starosty dalších menších obcí v regionu jako Palkovice, Ratiboř nebo Staříč, jejichž veřejné stavby nesou Mrvův rukopis.

Kamil Mrva dělá ale i například autorský dozor na nové budově Fakulty umění Ostravské univerzity, což je stavba zhruba za 350 milionů korun. Jeho ateliér je vytížen na dva roky dopředu a Mrva musí odmítat nové zakázky, jako třeba podílet se na návrhu nové městské čtvrti v Praze.

Nerad bych přišel o originalitu

Dalších 5
fotografií

Váš ateliér už dávno nenavrhuje pouze rodinné domy jako v začátcích. Na čem větším momentálně pracujete?

V podhorské obci Ostravice v Beskydech navrhujeme pro společnosti J&T a Tatry Mountain Resorts rekreační areál, jehož součástí bude kongresové centrum, ubytování, wellness, apartmánové a bytové domy. Projekt má schválenou architektonicko-urbanistickou studii, na které jsme pracovali dva roky. Do pěti měsíců by snad měla být hotová dokumentace pro územní řízení první části projektu, což je hotel. Investor by chtěl zahájit stavbu co nejdříve, nejlépe do dvou let. Ale to předbíhám, jsme teprve na začátku povolovacího procesu. Projekční práce celkově s realizací odhaduji na pět let.

Jak jste se k tak velké zakázce dostali?

Investorovi se líbila naše práce v regionu, v Beskydech − na Pustevnách nebo v Trojanovicích − a také nás doporučil architekt Josef Pleskot. Je to naše největší zakázka.

Z větších projektů vás zaměstnává i rekonstrukce bývalé výdušné jámy na kreativní akademii v památkově chráněných Dolních Vítkovicích v Ostravě. Jak pokročila stavba?

Na jaře by měla být hotova první etapa, pak budeme pokračovat nástavbou. Původní majitel výdušné jámy Jan Světlík ji prodal investorovi Martinu Tošenovskému ze společnosti Leemon s podmínkou, že architekt Pleskot návrh rekonstrukce uvidí. I k této zakázce jsme se dostali přes Josefa Pleskota, který nás investorovi doporučil. Být v Dolní oblasti je dnes značka.

Za loni dokončenou rekonstrukci sídla společnosti mmcité+ v Polsku váš ateliér dostal čestné uznání v soutěži Stavba roku. Ocenění jste za posledních 13 let posbíral za různé stavby celou řadu. Jaký vliv to má na získávání dalších zakázek?

Rekonstrukce stodoly pro mmcité+ byla zařazena do nové ročenky české architektury, kterou připravuje architekt Petr Hájek. Do ní se dostane kolem 30 staveb a my tam za posledních 20 let máme 10 realizací. To je pro nás coby malý ateliér z Beskyd pocta.

Samozřejmě po zviditelnění nás lidé oslovují více. Jednu z našich prvních pěti realizací, přístavbu rodinného domu v Kopřivnici, zveřejnil jeden nedělní časopis. Hned v pondělí mi zavolal investor z Prahy s tím, že by chtěl stejným způsobem zrekonstruovat svůj dům v Jevanech. Přitom ten investor nikdy v Kopřivnici nebyl. A například naše malá stavba zvoničky na Horečkách v Beskydech pronikla mezi tisíc nejlepších staveb Evropy, a to jsme na ní dělali bez nároku na honorář.

Nezřídka dostáváte zakázky na základě referencí. Jak ale vnímáte, když Česká komora architektů (ČKA) prosazuje architektonické soutěže?

Jsem zastáncem soutěží, ale vstoupil jsem do komunální politiky a vím, že je to s nimi trochu složité. Funkční období zastupitelstev je čtyřleté a příprava a samotný proces soutěže podle pravidel komory architektů někdy trvá dlouho, třeba rok a půl, a obce stojí hodně peněz. Do výsledku soutěže pak všichni mluví, návrh se předělává, a teprve třeba po třech, čtyřech letech je připravena dokumentace k realizaci. A to je strašně dlouhý proces na malou stavbu v hodnotě 20−50 milionů korun.

Byl jsem účasten několika minisoutěží, kdy se studie zadávaly přímo pěti nebo deseti ateliérům, a návrh vybírali zastupitelé s přizvanými odborníky. Takto náš ateliér získal například zakázku na bytový dům pro seniory ve Staříči. Pokud by to šlo formou architektonické soutěže s ČKA, tak si myslím, že ten dům dodnes nestojí. Vždyť nám ten proces trval od prvních skic až po realizaci 10 let.

V Evropě je běžné vypisovat soutěže vyzvaným architektům. Jsem aktivní autorizovaný architekt, působil jsem v ČKA ve stavovském soudě, nikdy bych nešel proti komorovým předpisům a řádům, ale na druhou stranu vidím území, která se musí spravovat, a jen díky šikovným starostům a šikovným politikům to zvládáme.

Takže v našem prostředí je architektonická soutěž podle pravidel ČKA sice dobrá myšlenka, ale není moc reálná?

Ano. Ne všechny soutěže jsou pro investory časově výhodné, proto se připravují i vyzvané soutěže, kdy se osloví vybraní architekti. Byl jsem například v porotě na nový objekt botanické zahrady v Praze, kde se v prvním kole vybíralo podle portfolií zkušených ateliérů. Nebo jsem byl předsedou poroty architektonické soutěže na budovu radnice Prahy 7 v Holešovicích s výborným starostou a jeho týmem. Ta už je hotová. Přitom od vyhlášení soutěže po dokončení stavby uplynuly jen čtyři roky. Podmínky a zadání připravovala organizace architekta Igora Kovačeviče, který zpracoval podklady pro rychlou mezinárodní soutěž.

Jenže šlo o rekonstrukci. Novostavba by v Praze trvala mnohem déle…

To máte pravdu. Pak je tu varianta, kterou zvolili Trojanovice. Starosta Jiří Novotný tam na základě spolupráce s námi přemluvil zastupitelstvo, aby byl pro obec hlavním architektem ateliér Kamila Mrvy. Zastupitelstvo to odsouhlasilo s tím, že má právo veta a může tedy přijmout i jiného architekta. My tedy dnes děláme služby architektury pro obec Trojanovice podle honorářového řádu komory architektů. Každou studii, kterou pro obec připravujeme, odsouhlasují zastupitelé.

Váš ateliér v Trojanovicích a okolí zrealizoval mnoho oceňovaných staveb, na čem tam pracujete teď?

Na půdorysu bývalých garáží jsme navrhli informační centrum Trojanovic, kde bude CzechPoint, informační služby obce a obecní knihovna. Už je hotová hrubá stavba. Dále začneme na jaře kontrolovat stavbu rekonstrukce obecního úřadu. To je jedna z posledních veřejných staveb, kterou Trojanovice nemají zrekonstruovanou. Ve výběrovém řízení se vybral dodavatel stavby a teprve teď, po roce, si můžeme za svou práci fakturovat. Máme totiž se zastupiteli dohodu, že nám zaplatí zpětně honorář, až když se začne stavět. Tím jsme nuceni pracovat efektivněji a rychleji, abychom se uživili.

Působíte zároveň v komunální politice. Jak to jde dohromady s veřejnými zakázkami města Kopřivnice?

Já si myslím, že architekti by měli v obcích nebo v regionech mluvit do veřejných sektorů. A to buď z pozice konzultantů, nebo by se neměli bát vstoupit do politiky. My jsme v Kopřivnici založili nejprve komisi architektury a pak se z ní částečně transformovala politická organizace. S uskupením Krásná Kopřivnice jsme pak vyhráli volby a na radnici založili oddělení architektury, které je na úrovni odboru majetku města nebo odboru rozvoje. Oddělení architektury by mělo odsouhlasit vzhled veškerých investic, které má město spravovat. Fasádu školy, chodník, parčík nebo mobiliář. Toto oddělení také zpracovalo manuál o estetice veřejného prostranství. Brožura podnikatelům například radí, jak pracovat s reklamou, aby vypadal veřejný prostor města kultivovaně. Kopřivnice šla v tomto směru příkladem městům jako například Velké Meziříčí. S kolegy jsme proto založili soukromou organizaci − Asociaci za estetiku veřejného prostoru. Začínáme pomáhat dalším obcím a městům.

Máte na tohle všechno čas?

Ne. Proto s vámi dělám rozhovor v sobotu odpoledne.

Ve vaší rodné Kopřivnici jste získal veřejnou zakázku na revitalizaci centra města. Jak jste k tomu přistupoval?

Zabývám se tím již od studentských let, kdy jsem na fakultě architektury v Brně měl v předmětu urbanismus zadání na centrum města Kopřivnice. Už 27 let tedy vnímám, jak by mělo centrum města vypadat. Náš ateliér studii zpracoval před sedmi lety a teprve dnes se začíná stavět. Děláme autorský dozor a já tam mám dvojí roli, hlídám stavbu jako architekt a jako politik.

To musí být o to větší zodpovědnost, když ve městě také žijete…

Ano, architekt musí být zodpovědný. Kopřivnice si centrum zaslouží. Nechtěl bych, aby generace našich dětí ještě za 20 let žila v ošklivém městě. Z Kopřivnice se stalo město díky továrně Tatra, ale jeho centrum nebylo nikdy dokončeno. Náměstí TGM je parčík, který nemá ohraničení. Studie revitalizace centra je v podstatě bulvár, který se snažíme zlidštit. Napočítali jsme tam 22 druhů dlažeb, jsou tam i různé mobiliáře… My bychom to chtěli sjednotit, a kdybychom to neudělali my, tak to asi neudělá nikdo. Věřím, že za tři roky bude mít Kopřivnice konečně náměstí.

Aktuálně pracujete na více než 50 projektech, přitom před třemi lety jste jich uváděl přes 60, a to máte v ateliéru pořád stejný
počet lidí. Nechcete nabrat víc architektů?

Mám dnes kolem sebe sedm až osm lidí a přemýšlím o tom, jestli nevzít nějakého manažera, abych si oddychl. Na druhou stranu před sebou máme hodně originálních projektů a já bych o tu originalitu nerad přišel. Mám strach, že když to sklouzne do manažerování a ekonomiky, tak už to budou jen čísla a přijdeme o originálnost řešení, o poezii architektury.

Stavba 4/2021

Stáhněte si přílohu v PDF

Ovlivnila covidová pandemie nějak váš byznys?

Náš ateliér má tolik práce, že nevím, co dříve. Na některých projektech děláme sedm i více let, což je příklad centra Kopřivnice. Všechny naše projekty musíme mít neustále v hlavách. Pro Trojanovice stavíme informační centrum, dokončili jsme revitalizaci fasády obecního úřadu, dva veřejné prostory, další parkoviště, bytový dům pro seniory a ubytovací kapacity a neustále vyvíjíme studii na Pustevnách. A to jsou zakázky jen pro jednu obec.

Do toho nám každý týden chodí nové nabídky a já každý týden odepisuji, že můžu až za dva roky. Momentálně tedy nepociťujeme pokles zakázek, ale je možné, že u investorů se to projeví setrvačně třeba až za dva roky.

Covid ovlivnil restauraci U Bartoloměje, kde jsme předělávali interiéry. To je další moje dobročinnost. Po mém dědečkovi jsem se stal předsedou spolku Katolické besedy v Kopřivnici. Máme na starosti Katolický dům se dvěma sály, restaurací a nájemními prostory. Nebyli jsme spokojeni s nájemci restaurace a zkusili jsme ji provozovat sami. Když k nám do ateliéru přijíždějí klienti, neměli jsme je v Kopřivnici kam pozvat. Restaurace je teď ale zavřená, což je problém, protože máme 10 zaměstnanců, které musíme platit.

Takže jste si vlastně otevřel firemní restauraci?

Přesně tak. V Kopřivnici není moc kvalitních restaurací, jsou zde různé kluby, bary a nálevny. Za slušnou restaurací jsme dříve museli jezdit do Štramberku nebo do Rekovic. V restauraci U Bartoloměje má náš ateliér svůj stůl.