Strojařský rekordman z Vysočiny

V Pelhřimově si na rekordy potrpí, je jich plné muzeum na zdejším náměstí. Prozatím je zavřené, ale kvůli hlavnímu místnímu nej do centra ani nemusíte. Komplex výrobních hal sousedící s vlakovým nádražím patří k největším v Česku a uvnitř to i navzdory koronakrizi žije a hýří barvami. Dokonce byl rok 2020 pro Agrostroj Pelhřimov historicky nejúspěšnější. Závodu se během 125 let ne vždy dařilo, přesto vyrostl v tahouna českého strojírenského exportu.

Historie dnešního Agrostroje Pelhřimov sahá až do roku 1896. Tehdy zámečník Jan Matějka otevřel opravárenskou dílnu, kde později začal sám vyrábět i jednoduché zemědělské stroje. Především řezačky na úpravu krmení a stroje pro sklizeň píce. První světová válka výrobu ochromila, ale dílna přežila a v meziválečném období se podnik těšil novým investicím. Rozjela se tovární výroba menších sérií podle výkresové dokumentace, během druhé světové války dokonce došlo k přistavení slévárny a dřevěné lakovny. To vše navzdory nacistickému nátlaku na zapojení do zbrojního programu. Do národního podniku Agrostroj byla fabrika postupně začleněna po znárodnění v roce 1948 a následoval dynamický rozvoj díky silné státní podpoře. V roce 1989 však konec totalitního režimu znamenal i rozpad státního koncernu. Nová akciovka Agrostroj Pelhřimov měla před sebou klíčový úkol − nahradit odbyt způsobený ztrátou východních trhů.

Současný generální ředitel a jediný vlastník Agrostroje stojí u kormidla od roku 1997, kdy vyhrál výběrové řízení na odkup většinového podílu společnosti. "V podstatě tehdy firmě zbývalo maximálně půl roku, než by musela jít do konkurzu," vzpomíná rodák z Brna Lubomír Stoklásek. Agrostroj měl podle něj velkou výhodu v historii a kvalifikaci pracovníků, ale chyběly mu soudobé technologie a zákazníci, se kterými by mohl obchodovat. Začátky popisuje nostalgicky: "Jezdili jsme po Evropě, abychom firmě zajistili práci, a spali v autě, protože jsme neměli na hotel. Někdy se sám podivuji, že to vše vyšlo snad zázrakem. Protože třeba ve Volvu když zaklepete na dveře, možná za pět let vás nechá ohnout kus plechu. Ale zafungovala naše přesvědčivost a také reference jediného zahraničního projektu pro DAF Paccar, který fungoval dobře."

Automatizace je v Agrostroji široce rozšířená. Stroje zde už zastanou 60 procent veškeré práce a kromě CNC obráběcích strojů nechybí ani lasery, mechanické a hydraulické lisy nebo svařovací roboti.

Foto: archiv Agrostroje Pelhřimov

Vzdělání jako recept na zázrak

V roce 2000, kdy byl průměrný věk zaměstnanců 54 let a mladší technici se nehrnuli, začal Agrostroj systematicky pracovat s absolventy a mladými lidmi. Cesta vedla přes navázání spolupráce se školami, která zahrnovala i desetidenní placené stáže pro pedagogy, a postupně začal vznikat firemní systém vzdělávání. Závod začal ukazovat svoji práci veřejnosti během dnů otevřených dveří a také během roku se přišlo podívat dalších 600 lidí. Dnes Agrostroj úzce spolupracuje s několika učilišti a středními i vysokými školami. Zároveň provozuje vlastní školicí centrum, kterým před nástupem do provozu prochází každý nový zaměstnanec. Zájem mladších uchazečů se tak podařilo zvýšit a dnes je věkový průměr 2400 zaměstnanců 36, u operátorů výroby pak 30 let.

Podle Stokláska však tuzemskému průmyslu stále chybí dostatek absolventů, kteří by měli praktické znalosti na požadované úrovni. Na vině je prý odtržení škol od reality, tedy od výroby. "Vzdělávání je ten zázrak Agrostroje. Dnes už dokážeme lidi naučit vše, co pro práci u nás potřebují, jen musí chtít. Pak se mohou neustále rozvíjet a stávat se součástí světové ekonomiky. Začít jako mistr nebo technolog a vypracovat se až na ředitele. Protože máme klíčové partnery v zahraničí, mohou naši lidé cestovat a také si prohloubit jazykové znalosti na kurzech. Pokud složí závěrečné zkoušky, my jim kurz proplatíme."

Personální politika Agrostroje je tak určitým pokračováním baťovské tradice, a to nejen v přístupu k profesnímu rozvoji. V Pelhřimově totiž zrovna probíhá dostavba stovky nadstandardních bytů pro zaměstnance a další výhody mají k dispozici přímo v areálu firmy. Zajdou si zde k lékaři a nakoupí potraviny za zvýhodněné ceny. Ke zpříjemnění pracovního prostředí zase slouží barevné provedení interiéru hal − podlaha je zelená v barvě trávy, betonová konstrukce pod střechou zase modrá jako obloha. Na podporu různých sportovních a kulturních aktivit mládeže prý Agrostroj ročně vydá asi půldruhého milionu.

Koronavirus firmu v podstatě nijak personálně nepoznamenal. "Úspěšné společnosti se starají o zaměstnance jako o rodinné příslušníky, proto jsme už před rokem na začátku pandemie vytvořili vlastní sadu opatření. Důsledně se dodržují, díky tomu jsme měli při prvním testování o 40 procent méně pozitivních, než byl český průměr. Teď při posledním testování bylo pozitivních pouze pět lidí," vysvětluje Stoklásek, který prý firmu na krizi připravoval už od roku 2018. "Díky naší práci cestujeme po světě a dokážeme si vytvářet predikce. V roce 2018 už bylo jasně vidět začínající ochlazení trhů, proto jsme začali se snižováním nákladů a zvyšováním efektivity. Když do toho pak přišel koronavirus, nepřekvapil nás."

Přes pět Václaváků

Plocha výrobních hal se od roku 1997 rozrostla na více než pětinásobek. Čítá nyní celkem 23 hektarů, což je pro představu více než pět Václavských náměstí. Většina výroby zde probíhá na CNC strojích, jejichž pořizovací hodnota se pohybuje mezi sedmi a 20 miliony korun. Jde o klasický strojírenský provoz − od výkresové dokumentace přes konstrukci přípravků, samotnou výrobu, montáž až po lakování a expedici. Stroje zde už zastanou celkem 60 procent veškeré práce a kromě CNC obráběcích strojů nechybí ani lasery, mechanické a hydraulické lisy nebo svařovací roboti.

Pro řadu partnerů zajišťuje firma takzvané just-in-time nebo just-in-sequence dodávky, produkt tedy musí na výrobní linky doputovat v určitém čase nebo v daných sekvencích. "Když nedodáme díly včas, může to znamenat, že ten den nevyjede z výroby 240 kamionů. To jsou těžko vyčíslitelné ztráty, ale za dvacet let se nám nic takového nestalo," vypočítává Stoklásek. Takto robustní výroba s sebou nese velké množství technických výkresů, kterých firma využívá současně 240 tisíc. Důležité je také splnění řady standardů. Ty udávají nejen audity jednotlivých partnerů, ale také požadavky mezinárodních certifikací, jako je IATF, ISO 9001:2008 nebo ekologický audit.

Součástí výrobního závodu je i vlastní lakovna vybavená moderními technologiemi.

Foto: archiv Agrostroje Pelhřimov

Čistý export

Budoucnost strojírenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Vlastní výroba zemědělských strojů tvoří asi 10 procent obratu Agrostroje. Zbytek, tedy většinu odbytu, zajišťuje jednadvacet renomovaných partnerů z oblasti zemědělské techniky a užitkových vozidel. Kromě komunikace se školami a studenty se Agrostroj v tuzemsku nijak neprezentuje, protože mezi zdejšími firmami nevidí prodejní potenciál. 98 procent produkce nyní vyváží do 16 zemí světa. V odbytu sice v absolutních číslech vede Německo, ale netvoří většinu, bez které by se firma neobešla. "To je jedna naše diverzifikace. Druhá spočívá v rozdělení výroby na oblasti zemědělských strojů a užitkových vozidel. Je to důležité, když si vezmete například krizi v roce 2009. Nejdřív se dotkla produkce nákladních aut, a když se to odvětví začalo po devíti měsících zase oživovat, krize se přenesla do zemědělství," popisuje Stoklásek strategii.

Do zahraničí směřují také další plány koncernu. V současnosti buduje novou továrnu na zemědělské stroje v Rusku a uvažuje o akvizici nejmenované evropské firmy. Její know-how by mělo Agrostroji pomoci s větší orientací na výrobu finálního produktu. "Po boji o přežití zhruba do roku 2008 jsme zažívali největší expanzi do roku 2018. Chceme si dál udržet naše silné partnery, je to důležitá ekonomická jistota. Zároveň ale uvažujeme, jak více využít přidanou hodnotu práce, která spočívá právě ve výrobě finálního produktu. Máme pro ni potřebné schopnosti i kvalitní a ekonomickou výrobu. Co se týče obratu, jsme nyní na sedmi miliardách a do roku 2025 se chceme dostat na 12 miliard korun," doplňuje na závěr Lubomír Stoklásek.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Budoucnost strojírenství.