Samota, institucionalizovaná roční karanténou světa, je zdánlivě hrozná a nepřirozená věc. I Aristoteles píše, že člověk je tvor společenský. Samota je téma tak hluboké, že nás v židovsko-křesťanské teologii provází od samotného stvoření lidstva - a dost dobře možná sahá ještě před něj.
Není dobré člověku býti samotnému
První věta Genesis, ve které je něco v nepořádku, obsahuje právě tento pocit samoty. Každý si vybaví onu biblickou báseň o kadenci stvoření, kdy po každém aktu stvoření, oddělení a pojmenování nastává refrén: i viděl Bůh, že je to dobré. A byl večer a bylo jitro, den první… až pátý. Šestý den uzavírá Bůh stvořením člověka, a při dovršení stvoření dokonce vše nazývá velice dobrým: „A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.“
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
